Mladá triatlonistka, jež nyní závodí za DTC Litomyšl, kam před nedávnem přestoupila ze Zlína, vyhrála jeden ze závodů Českého poháru v Táboře. Minulý týden závodila Jana Jiroušková na italském poháru v Bardolínu v Itálii a v silné konkurenci obsadila 5. místo. Nyní už se pilně připravuje na mistrovství Evropy v Kodani, kam odlétá příští čtvrtek. Se sympatickou sportovkyní jsme si však povídali nejen o blížícím se evropském šampionátu, ale také o olympijských hrách, které budou příští rok v Pekingu.

Jak jste se připravovala na letošní sezonu?

Většina přípravy se uskutečnila v České Třebové. Mám ideální podmínky v bazénu, kde mi všichni včetně plaveckého oddílu vycházejí vstříc. Místo cyklistických tréninků jsem v zimě jezdila na lyžích, absolvovala týdenní soustředění ve Francii v nadmořské výšce asi 1500 metrů nad mořem a pak třítýdenní soustředění na Mallorce, kde jsem jezdila na kole a běhala. Kdy a kde se konaly první závody? Sezona odstartovala 5. května v Lisabonu, kde jsem se zúčastnila závodu světového poháru. Start se mi vydařil, skončila jsem dvacátá a tím pádem jsem si vybojovala body do světového i olympijského žebříčku.

Byl to těžký závod?

Měla jsme strach ze startu plavecké části, protože nás šlo do vody naráz asi sedmdesát závodnic, ale plavecká část se mi povedla. V cyklistické části jsem dojela s balíkem, pak se nás ještě několik seběhlo, ale s dvacátým místem jsem byla spokojená. Další nominační závody se konaly v Brně. Povedla se mi plavecká i cyklistická část, jenže jsem alergická na trávy a běželo se kolem nějaké louky, takže jsem nakonec skončila v sanitce na kapačkách. Na začátku června jsem se zúčastnila světového poháru v Madridu, kde jsem skončila pětadvacátá a před čtrnácti dny jsem vyhrála se sedmiminutovým náskokem závod Českého poháru v Táboře, který byl zároveň nominačním závodem na mistrovství Evropy v Kodani.

Ostatním soupeřkám se tolik nedařilo?

V Táboře byl závod těžký zejména proto, že byla obtížná cyklistická část – výjezdy a sjezdy - a s tím zatím problém nemám. S ostatními závodnicemi jsem na tom na kole výkonnostně podobně, ale tentokrát se mi povedlo do depa dojet s pětiminutovým náskokem a ještě při běhu jsem získala další dvě minuty Za mnou skončila druhá Radka Vodičková, která se také nominovala na evropský šampionát.

Kolik závodnic tedy bude nakonec reprezentovat Českou republiku v Kodani?

Jedou čtyři závodnice: kromě mě ještě Lenka Radová, Vendula Frintová a Radka Vodičková.

Jak vidíte šance na šampionátu?

Úspěch by byl do dvacátého místa. Cyklistická část je plánovaná spíše po rovině, startovní pole se podle mě sjede, takže se bude hodně taktizovat. Předpokládám, že by mohlo dojít i k nějakému karambolu. Chtěla bych se tedy pohybovat v první části pole a pak se rozhodne v běhu. Podle toho se budu i připravovat.

Máte představu, kolik toho za rok naběháte?

To vůbec ne. Na kole je to okolo deseti a půl tisíce kilometrů, uplavu zhruba pět set kilometrů, protože jako bývalý plavec tolik trénovat ve vodě nemusím, ale co se týká běhu myslím si, že by to mohlo být okolo dvou tisíc kilometrů. Mám nového trenéra, bývalého atleta Zdeňka Moravčíka, který změnil dávky i pojetí tréninku.

Kromě triatlonu se věnujete i duatlonu…

Letos jsem ho vypustila, protože první závody se kryly se závody světového poháru v triatlonu a díky tomu, že jsem sehnala generálního sponzora, který mi umožní na těchto závodech startovat, tak dostal přednost triatlon. Navíc bych se chtěla pokusit nominovat na olympiádu, kam si potřebuji vyjet body a být do 55. místa ve světovém poháru. Takže teď se honím za body.

Kolik závodnic z České republiky má naději se nominovat na olympiádu?

Pokud by Češky skončily v pořadí států do osmého místa, tak by mohly jet tři závodnice, jinak může svaz nominovat pouze dvě triatlonistky, jež splňují všechny podmínky. To se ale bude vědět až příští rok v červnu. Letos mi bylo osmadvacet a rok a půl, který je ještě určitě přede mnou, budu směřovat k tomu, abych se nominovala na olympiádu. Chci se o to pokusit, protože třeba takovou šanci už nikdy mít nebudu.