Nejen v hokejbale, ale i v ostatních sportech se vyskytuje mnoho „plejerů", kteří odvádí neviditelnou černou práci, která je ale na druhou stranu nesmírně důležitá a nepostradatelná pro každý mančaft.
Všechny tyto parametry splňuje právě onen forward „A" týmu České Třebové, hrajícího druhou nejvyšší soutěž v tuzemsku.
Nenechte se ale mýlit! I Michal Mrštný patří mezi hráče, kteří dokážou velkou měrou přispět svou produktivitou.
Před dvěma roky patřil mezi tahouny extraligového týmu starších dorostenců, a jak jinak než v České Třebové. Právě toto město je spjato s celou jeho hokejbalovou kariérou. Tenkrát nasbíral za 22 zápasů 29 bodů a jeho tým skončil po základní části na druhé pozici, a to jen „díky" horšímu poměru vstřelených a obdržených branek, za Plzní.
Letos odehrál za Lokomotivu v první lize třináct zápasů a připsal si pět bodů za jeden gól a čtyři asistence. Jaká je jeho aktuální hráčská pozice a čeho by chtěl tento útočník, jehož přezdívka je „Krša", v hokejbale dosáhnout?

Co vás k tomuto krásnému sportu přivedlo a jak dlouho jej hrajete?
Jako malý jsem závodil na kole a dlouho jsem nemohl najít žádný doplňkový sport, který by mě bavil. Až jednoho dne, kdy byl u nás na hřišti první nábor mládeže, jsme si s klukama na ZŠ řekli, že si to půjdeme jen tak zkusit. Postupem času mě to začalo bavit víc než kolo, takže zvítězil hokejbal. V té době mi bylo třináct let.
Vraťme se do minulosti, kdy jste před dvěma roky hrál extraligu staršího dorostu. Nevedli jste si vůbec zle. Jak tuto snovou sezonu zpětně hodnotíte?
Já sezony v dorostenecké extralize se Třebovou můžu hodnotit jen a jen kladně. Sešla se tam neuvěřitelná parta. Od hlavního trenéra, jeho asistenta, vedoucího mužstva a všechny hráče, ať ty produktivnější, tak i ty, kteří v podstatě jen povzbuzovali své častěji hrající kamarády. Parta, která táhla za jeden provaz, a to se také muselo projevit na výsledcích v celé sezoně, která nám přinesla bronzové medaile.
Byl jste tahounem tohoto týmu a přispíval k úspěchu i značnou produktivitou, byla to vaše nejúspěšnější sezona, nebyl jste dokonce i kapitánem?
Jak jsem už řekl, byli jsme jedna velká rodina a každý jsme týmu přispívali svým nenahraditelným dílem. Někdo dával góly, někdo připravoval gólové situace, někdo gólům zabraňoval, ale každý jsme tam měli svou roli a bez těch spoluhráčů by to tak nešlo.
Má produktivita byla jen obrazem nenahraditelných spoluhráčů. Kapitánem jsem byl, ale jen do začátku jarní části soutěže, kdy jsem po menší výměně názorů s hlavním trenérem Jebouskem o kapitánské „céčko" přišel.
Účastnil jste se několika reprezentačních výběrů mládeže, ale nikdy se nepodařilo výrazně uspět, jak se na to díváte?
Reprezentační soustředění a turnaje mi daly spoustu zkušeností a jsem moc rád alespoň za tu možnost si to vyzkoušet. Někdo ji ani nedostane. Bohužel odmalička, už když jsem závodil na kole, jsem byl trošku typ tzv. „nerváka", a to byl podle mého názoru největší důvod, proč jsem se nepodíval na žádné mistrovství.
Pojďme k současnosti, jak hodnotíte počínání svého týmu v první lize?
Máme dobrý tým, spousty mladých a běhavých hráčů a samozřejmě i ty nenahraditelné hráče se spoustou zkušeností a neuvěřitelnou bojovností. První ligu hrajeme už druhou sezonu a je tam vidět obrovský vzestup a sbírání zkušeností, což nám určitě přinese spoustu úspěchů v této i následujících sezonách.
Očekával jste, že budete tak vysoko?
Já osobně jsem to očekával i přes názory spoluhráčů před sezonou, že udržet ligu podruhé je těžší než poprvé. Po letní přípravě jsem věřil, že máme na to bojovat o medaile. Dnes už věřím v to, že máme sílu a srdíčka na to vyhrát celou soutěž.
S jakými cíli jste vůbec do sezony vstupovali? Je mezi nimi třeba i postup do nejvyšší soutěže?
Do sezony jsme vstupovali každý s jinými cíli, tak to cítím já osobně. Spíše jsme si říkali, že nám ukážou až první kola, jak se bude tato sezona vyvíjet. Určitě se u někoho v představách mihla i myšlenka postupu. Třeba u mě (smích), ale to se však uvidí v průběhu další části soutěže.
Čeho byste chtěl v hokejbale dosáhnout?
Každý hráč má určitě někde v sobě sen reprezentace v podobě účasti na mistrovství světa. Což není v kategorii mužů nic jednoduchého, mezi takovou spoustou kvalitních hráčů. Takže se nestydím říct to samé. Samozřejmě bych si moc rád někdy zahrál extraligu mužů a pevně doufám, že za Českou Třebovou. Kdyby to však nebylo možné, rád bych nastoupil i na střídavý start v jiném extraligovém týmu. Kdyby se objevila nějaká nabídka, asi bych moc dlouho nepřemýšlel.
Vaše role v „A" týmu českotřebovské Lokomotivy je teď jaká? Asi se toho od staršího dorostu dost změnilo.
Má role v týmu se oproti loňské sezoně dost změnila. Jako náhrada za Michala Válka, který na rok odcestoval do Kanady, jsem letos dostal šanci hrát po boku českotřebovské hokejbalové legendy Petra Kvasničky a jeho dlouholetého spoluhráče Lukáše Demla. Hraji mezi nimi středního, vracejícího se útočníka, což je další změnou, protože jsem ho nikdy nehrál (smích)…V dorostu jsem měl za úkol dávat góly, teď musím dělat vše, což se mi moc nedaří.
Co byste poradil mladým hráčům, kteří jsou přehlíženi a chtějí být jednou nejlepšími a mají to mnohem těžší než jejich spoluhráči, kterým je věnována větší pozornost a péče?
Určitě bych jim poradil, aby hned nekončili s hokejbalem po zápasech, kdy se moc nedostanou na hřiště nebo nejsou spokojeni se svými vlastními výkony, ale právě naopak, aby všem okolo dokázali, že mají na víc a hlavně, že si víc zaslouží.
Řídíte se v hokejbale vy sám nějakým heslem?
Nemám žádné motivační heslo. Jen vím, že to hraju pro radost, protože mě to baví a protože ten sport mám rád.
A na závěr klasická otázka, váš největší hokejbalový zážitek?
Jako každý i já mám spousty silných zážitků, ale jeden mám opravdu nejsilnější, na který když si vzpomenu, tak se mi ježí chlupy po celém těle.
Byla to sezona staršího dorostu Východ a my jsme soutěž hráli jako kompletní tým mladších dorostenců, doplněný o pár starších žáků. Moment se odehrál ve čtvrtém zápase finále proti pražskému Kovu za stavu série 2:1 pro nás, kdy se za stavu 2:2 po základní hrací době prodlužovalo a já po necelých dvou minutách dal vítězný gól na 3:2, který nám přinesl vysněný titul. Ten moment, kdy na hřiště naskákala celá střídačka, je nepopsatelný. (bed, fč)