Bohužel nemohl vyběhnout na kurty, protože ho trápí zranění zad. Do baráže, která české volejbalisty čeká proti Makedonii, by ale už měl být snad fit. Pokud se potvrdí papírové předpoklady, měl by se svými spoluhráči slavit postup na mistrovství Evropy.

Trávil jste dva dny v českotřebovském volejbalovém kempu, jak se vám tam líbilo?
Bylo to super. Byl jsem se mrknout na trénink, absolvoval jsem besedu a viděl jsem také zápas instruktorů s dětmi.

Mohou volejbalové kempy nějakým způsobem vylepšovat úroveň českého volejbalu?
Kempy trvají kratší dobu. Jde o to, aby děti dělaly to, co se na kempech tady, v Opavě nebo u doktora Haníka naučí, i ve svých mateřských klubech. Jde o to, aby se zdokonalovaly i nadále. Musí se rozvíjet i doma.

Když jste byl mladší, měl jste také možnost navštěvovat podobné prázdninové akce?
Ne, za mě nic takového nebylo. Ale je moc dobře, že se volejbalové kempy konají. Dětí se hlásí hodně a mají u nich úspěch. Je vidět, že mají o volejbal zájem.

Říkal jste, že jste sledoval zápas instruktorů proti účastníkům kurzu, vy jste nehrál?
Normálně bych si zahrál. Mám ale vyhřezlou ploténku a jsem rád, že vůbec chodím.

Překvapila vás něčím beseda?
Ani ne, jenom mě trochu zaskočila otázka na reprezentaci juniorů, která bude hrát od příští sezony extraligu mužů, což je model, který se hraje ve většině volejbalově vyspělých zemích. Je to ale nesmírně kontroverzní a já do té problematiky až zas tolik nevidím. Kluby se hádají se svazem a je to hodně složitý problém.

Jaké máte plány na léto?
Dva měsíce se již léčím a měl bych ještě měsíc, i když to moc nepomáhá. Patnáctého srpna by měl začít dodatečný blok národního týmu.

Vám se s reprezentací nepodařilo přímo postoupit na mistrovství Evropy, přemýšlíte o tom nezdaru ještě?
O tom se nepřemýšlí. Prostě se nám to nepovedlo. Teď se to zkrátka musí vyřešit jinak.

V baráži vás čeká Makedonie, což je přijatelný soupeř, souhlasíte?
Myslím, že ano. Je to soupeř, přes kterého se musí přejít. Jediné nebezpečí bude, že budeme hrát nejen doma, ale i venku. V takových státech je prostředí nepříjemné. Umístí vás do nějaké „konírny“ a nemůžeme se divit, že sporné míče nepřiřknou rozhodčí nám. Postoupit se musí. Když nepostoupíme přes Makedonii, nemáme na mistrovství Evropy co dělat.

Kdybyste přeci jen nepostoupili, znamenalo by to pro náš volejbal problém?
Myslím, že ano.

V jakém stavu je český volejbal podle vás nyní?
Je třeba oddělit český volejbal a český národní tým. Celkově je český volejbal, nechci říkat v útlumu, ale nahoru nejde. Chybí hráči. Až z volejbalu odejde moje generace, já, Lébl, Rak, Pláteník, Marek Novotný, tak bude po nás díra. Neprodukujeme tolik talentovaných hráčů jako ostatní země.

Proč tomu podle vás tak je?
Nevím, deset let tady nežiji. Ale vypadá to, že je něco špatně.

Sice máte před sebou ještě bohatou kariéru, ale přemýšlíte někdy, co budete dělat, až skončíte?
Přemýšlím o tom. Dost zvažuji, jestli budu pokračovat ve volejbale. Když už bych zůstal, tak bych chtěl volejbal dělat profesionálně, to znamená trénovat nebo působit v nějaké manažerské pozici. Když bych šel dělat něco jiného, tak zvažuji, že bych třeba chodil třikrát týdně trénovat jen pro zábavu malé děti.

Vrcholoví fotbalisté i hokejisté se mohou za svoji kariéru zajistit na zbytek života, může se stejně zaopatřit i špičkový volejbalista jako vy?
Pár volejbalistů se asi zajistí. Hráči jako jsme my, já nebo Lébl, tak se nezajistíme. Vyděláme si, to ano, ale abychom nemuseli do konce života hnout prstem, to ne.