Dnes mohou letohradští hokejbalisté rozhodnout o tom, že postoupí do semifinále extraligy. Stačí maličkost – vyhrát v Ústí nad Labem, které Letohradští dokázali minulý týden doma dvakrát porazit. V sérii na tři vítězné zápasy jim tak už chybí pouze poslední krok. Mezi pilíře, na kterých hra Letohradu stojí, patří zkušený VÁCLAV HODOVNÍK (32), jenž má ze sebou reprentační zkušenosti a už ví, jaké to je být nejlepší v extralize. Pohár pro mistra si mohl potěžkat již čtyřikrát.
Je pravda, že tato hokejbalová sezona je vaše poslední?
Ano, je to tak. Po 11 sezonách jsem se rozhodl svoji kariéru na extraligové úrovni ukončit a pokračovat pouze v okresní soutěži v Mladé Boleslavi.
V září se v Letohradě uskuteční klubové mistrovství Evropy Europa Cup. Nemrzí vás, že už si tam nezahrajete?
Já pevně doufám, že si tam ještě zahraji. Počítal jsem s tím, že svoji kariéru v Letohradě ukončím právě v září na Europa Cupu. I když ještě stále nemáme jistou svoji účast na tomto turnaji, věřím, že to tak dopadne.
Máte malého syna, jaký je jeho vztah k hokejbalu?
Zatím spíše inklinuje k fotbalovému míči. Dva a půl roku je ale ještě málo na rozhodování, takže uvidím. Přál bych si ale, aby dělal nějaký sport. Hlavně když ho to bude bavit, určitě ho ale nechci do ničeho nutit.
Co vaše začátky v hokejbale?
S hokejbalem jsem začal asi v šestnácti letech, poté co jsem skončil s ledním hokejem. Spolu s partou kamarádů jsme založili klub v Mladé Boleslavi. Tam jsem asi tři roky hrál místní okresní soutěž, poté dva roky národní ligu za Waldecker Kosmonosy a pak už jsem začal hrát extraligu za Radouč Mladá Boleslav, kde jsem zažil ty nejkrásnější hokejbalové roky. Poté, kdy Radouč ukončila svou existenci a práva na soutěž odkoupil Letohrad, jsem nakonec skončil tady.
Má Letohrad na to vyhrát titul?
Já tomu věřím a tím, že je to pro mě poslední sezóna, tak by bylo krásné ji ukončit titulem. Mužstvo na to potenciál určitě má. Já osobně pro to udělám maximum.
Vy za sebou ale máte i pestrou reprezentační kariéru. Loni jste byl na Mistrovství světa v německém Ratingenu. Jak se ohlížíte za touto akcí?
Toto mistrovství bylo z mého pohledu asi jedno z nejhezčích spolu se švýcarským Sierre (v r. 2003 – pozn. autora). Bohužel jsme ani v jednom případě nedokázali ve finále přehrát Kanadu. I když loni v Ratingenu k tomu moc nechybělo. Za nepovedené považuju mistrovství světa v Pittsburghu (v r. 2005 – pozn. autora), kde jsme skončili už ve čtvrtfinále s Portugalskem. V Německu to byl krásný a pohodový týden s bezva partou. Klukům na MS v Plzni, které se bude konat příští rok, přeji, ať už konečně tu Kanadu ve finále porazí. Budu jim fandit v hledišti.
(ij)
