Třináctikilometrový běh na Králický Sněžník. ,Cenu firmy Iscarex, vyhrála v kategorii žen sympatická a usměvavá ANNA PICHRTOVÁ (36 let).Ostatně, dalo se to čekat. Patří do české vrchařské špičky a na „Králičáku“ je držitelkou traťového rekordu. Sice už patří do kategorie nejmladších veteránek, ale žádná ze soupeřek na ni neměla. Druhá Michaela Mertová byla v cíli o čtyři minuty později.

Jak se vám vlastně s nálepkou největší favoritky běhá?
Už jsem si na tuto úlohu tak nějak zvykla. Holky běhají také dobře, ale někdo favorit být musí. Nemyslím na to, snažím se běžet svůj závod vždycky naplno a když vyhraju, tak vyhraju (úsměv).

Takže když jste na trati, hlavou vám ani na chvilku neprobleskne, že se od vás nečeká nic jiného než první místo?
Ne, hlavně se soustředím na trať a snažím se běžet co nejrychleji. Samozřejmě, že každý závod chci vyhrát. Ale v závodě skutečně nepřemýšlím nad tím, že jsem favoritka a že musím.

V běhu na Králický Sněžník držíte traťový rekord. Je to vaše oblíbená trať?
Dá se říct, že docela jo. Začátek je na mě sice trochu rovinatý, ale tím, že je to jeden z mála těžších běhů do vrchu u nás v republice, tak ho mám ráda. Běhám hodně v zahraničí a tam jsou ty závody mnohem těžší a prudší. Králičák se ve své druhé půlce těmto závodům podobá.

Vy máte ráda ještě těžší tratě než je běh na Králický Sněžník?
Ano, mám.

To se na mě nezlobte, ale to moc nechápu. Jak můžete mít ráda něco, kde běžíte třináct kilometrů do kopce. To musíte strašně trpět, nebo ne?
Také nevím čím to je (smích). Celkem mi to jde a pro mě to není žádné trápení, líbí se mi to.

Na Králický Sněžník jste běžela něco přes hodinu, přišla na vás na trati nějaká krize?
Jelikož jsem před Králičákem běžela těžký horský maraton ve Švýcarsku, tak jsem ze začátku měla trochu tuhé nohy. Potom se to ale rozběhlo.

Co děláte ve chvílích, když přijde krize, když se třeba nechce hlavě dál?
Snažím se koncentrovat na závod a říkat si, že se to změní a nohy se rozběhnou. Člověk musí být optimisticky naladěný. Říkat si, že nemůžete a bolí vás nohy, tím si nepomůžete, nikam byste nedoběhl.

Jaký to je vlastně pocit, když jste v cíli čtyři minuty před ostatními?
Byla jsem hlavně ráda, že jsem nahoře a že jsem běžela docela dobře. Nad tím, že jsem v cíli byla o několik minut dříve než ostatní nepřemýšlím. Je ale krásný pocit, když člověk dobíhá do cíle a ví, že ho už nikdo neohrozí a že vyhrál. Když je navíc krásné počasí a jste na vrcholku, to se slovy popsat ani nedá. Nad tím náskokem ale nepřemýšlím.

Zkuste se zamyslet nad tím, čím to je, že vám mladší kolegyně nestačí?
Jakto? Vždyť i mladší holky se docela vylepšily. Třeba Michaela Mertová šla nahoru. Holky, které skončily druhé nebo třetí, také o moc mladší nejsou.

Právě, za vámi je celkem mezera…
Já nevím, možná to je tím, že pro běhy do vrchu člověk dozrává až malinko později. Je to trochu o té psychice, o tom, rozložit si správně síly. Byla bych ale určitě ráda, kdyby se nějaké šikovné juniorky objevily. Řekla bych ale, že v této době je zájem lidí o takto těžké sporty menší i kvůli tomu, že mají na výběr hodně dalších aktivit.

Neříká vám v žertu žádná z mladších kolegyň, abyste už skončila a pustila je také na nejvyšší stupínek?
(úsměv) Ne, to ne. Stejně okolo mě jsou samé starší holky, všem je už hodně přes dvacet i přes třicet.

Na co se chystáte teď?
V sobotu mě čeká kvalifikace na mistrovství světa v běhu do vrchu a potom bych ráda běžela na tom mistrovství. To je na krátkou vzdálenost. V říjnu je mistrovství světa v běhu do vrchu na dlouhou vzdálenost.

S jakým výsledkem byste byla na těchto dvou akcích spokojená?
S co nejlepším (smích).

To znamená vyhrát?
To se takhle neříká. Chci mít hlavně dobrý pocit. Když budu vědět, že jsem podala dobrý výkon a skončím druhý, třetí nebo desátá, budu spokojená.