Běžkyně do vrchu MICHAELA STRÁNSKÁ ohromila všechny. V individuálním závodě juniorek získala stříbrnou medaili a pomohla reprezentačnímu družstvu ke zlaté medaili.
Rozruch kolem třebovské závodnice se zvyšoval.
Zájem je obrovský. Její talent se rozvíjí a předpovídá se jí zářivá kariéra.
Plány skromné osmnáctileté plavovlásky i pro letošní rok směřují ke světovému šampionátu. Chce zlato a je ochotna tomu všechno podřídit. Má poslední šanci mezi juniorkami. „Stanout na nejvyšším stupínku je sen každého sportovce," říká Michaela Stránská.
Z vyhlášení nejúspěšnějších sportovců si odnesla plaketu za druhé místo mezi juniorkami, avšak nebyla to její jediná účast na pódiu. Stala se „Hvězdou Deníku".

Rok 2015 za vámi. Co vás napadne jako první po sportovní stránce?
Mistrovství světa. Získala jsem letos ve Walesu stříbrnou medaili v jednotlivcích a v soutěži týmů to byla dokonce zlatá. V tak dobrý výsledek jsem ani nedoufala. Byla jsem moc spokojená.

Sbírka úspěchů se znovu velmi výrazně rozšířila?
Ano. Vlastně to byla moje nejúspěšnější sezona. Získala jsem po dvou medailích z mistrovství světa a Evropy a celkem pět titulů mistryně České republiky. Zlepšila si všechny osobní rekordy a dokonce jsem se v prosinci zúčastnila mistrovství Evropy v krosu, které se konalo ve Francii.

Jakého si ceníte nejvíce, protože jich bylo opravdu hodně?
Nejvíce si samozřejmě cením stříbrné medaile ze světového šampionátu. Je to můj největší úspěch. Z domácího pole mám na prvním místě titul mistryně republiky na pět tisíc metrů do dvaadvaceti let. Dráha není moje hlavní disciplína, tak možná proto mě titul tak potěšil.

Nebudete si muset zvětšit pokoj, protože trofejí a medailí bude přibývat?
Já moc na ty trofeje nejsem. Vystavené mám jen ty nejcennější, kterých si opravdu vážím, a znamenají pro mě motivaci do dalšího tréninku. Mám je v pokoji na poličce, abych se na ně mohla kdykoli podívat a připomenout si ty radostné pocity, se kterými jsou spojené.

Dojatá jste byla po svém příjezdu z mistrovství světa v běhu do vrchu. Zástup fanoušků včetně hejtmana Pardubického kraje vám připravili skutečně dojemné přivítání. Měla jste potuchy o tom, co na vás chystají?
Vůbec jsem nevěděla, co se chystá. Když jsem vyšla z nádražní budovy a uviděla, jak tam všichni stojí nastoupení a skandují moje jméno, neubránila jsem se slzám. Bylo to úžasné. Zážitek, který mi připravili, nikdy nezapomenu. Že mi i pan hejtman osobně poblahopřál k úspěchu, mě moc potěšilo. Moc děkuji rodině a kamarádům, kteří přivítání připravili, udělali mi obrovskou radost. To byla ta nejlepší odměna.

„Stanout na nejvyšším stupínku je sen každého sportovce. Je potřeba se na to perfektně připravit."

Rok zakončíte jako Hvězda Deníku. Čtenáři vás katapultovali na první místo. Příjemný pocit co říkáte?
Popravdě mě to hodně překvapilo. Ale pocit je to moc příjemný. Pořád tomu tak nějak nemohu uvěřit. To asi přijde až s časem.

A není to i trochu závazek? Protože divák a čtenář je namlsaný skvělými výkony ve vašem podání? Budete v hledáčku…
Ano, to asi máte pravdu. Fanoušci teď budou chtít jen vítězství, viďte. Je to pro mě další motivace. Z výsledků budu mít ještě větší radost, pokud bude s kým se o ni podělit.

Nicméně to nebylo jediné ocenění, kterého jste na slavnostním galavečeru u příležitosti předávání cen nejúspěšnějším sportovcům našeho regionu dosáhla. Brala jste druhé místo v kategorii juniorů?
Jsem moc spokojená, je to pro mě velká čest. Jsem ráda, když si mých výkonů všímají i ostatní lidé. Dělá mi to velkou radost.

Jak vysoko řadíte toto umístění?
Samozřejmě to má svoji váhu. Posouvá mě to zase o kus dále a především mě to motivuje do další práce.

Až se budou vyhlašovat nejúspěšnější sportovci za rok 2016 bude to pro vás poslední mezi juniory. Tedy poslední možnost anketu vyhrát. Co je třeba udělat proto to, aby se to podařilo?
Musím hlavně pořádně trénovat, určitě to nebude zadarmo. Zkrátka do toho musím dát maximum a uvidíme, kam až to půjde.

Pendlujete mezi dráhou a terénem. Teď přijde na řadu halová sezona. Ptát se na to, co je jedničkou, je ale asi zbytečné, viďte?
Ano, terén je samozřejmě na prvním místě. Halovou sezonu sice nevynecháváme, ale bereme ji spíš jen jako doplněk a zpestření, abych přes zimu neztratila chuť závodit.

Jaké vrcholy máte před sebou?
Nejdůležitější pro mě bude mistrovství Evropy a světa v běhu do vrchu. Celou přípravu podřizujeme těmto dvou akcím. Také bychom chtěli objet pár závodů Světového poháru v běhu do vrchu. V úvahu připadá taky účast na mistrovství Evropy v krosu, ale to je až za dlouho.

Pokusíte se zaútočit na titul z mistrovství světa v běhu do vrchu v jednotlivcích?
Ano. Stanout na nejvyšším stupínku je sen každého sportovce. Jsem letos posledním rokem v kategorii juniorek, tak je potřeba se na to perfektně připravit.