Přepisovaly se totiž historické tabulky. Nový český rekord na „stovce“ má na svědomí brněnský rychlík JAN VELEBA, jenž závodí za pražský Olymp.

„Od úterý jsem trénoval dvoufázově, byl jsem na soustředění, takže mě ani nenapadlo, že to může takhle dopadnout. Ještě ve čtvrtek jsem byl hodně unavený,“ divil se v cíli času 10.23 obdivovatel „dělové koule z Kansasu“ Maurice Greena. Ovšem ani jeho forma kategorie jedna plus nestačila k tomu, aby na mistrovství Evropy protlačil štafetu.

Přitom už velice rychlý rozběh, kde jste si překonal osobní rekord, mohl leccos napovědět, nebo ne?
Je fakt, že když jsem vypouštěl závěr, cítil jsem se dobře a tušil jsem, že by to mohlo ve finálovém běhu dobře dopadnout, navíc byly dobré podmínky. Že to ale bude 10.23, to mě nenapadlo ani ve snu.

Počkejte, normální smrtelník nevydrží na slunci ani stát bez toho, aby si připadal jako nanuk v rozpálené troubě a vy si pochvalujete dobré podmínky?
(usměje se) Člověk je víc unavený, to je pravda, ale na druhou stranu je to na svaly ideální.

Vypadá to, že vám ale svědčí, když jdete do závodu z plné zátěže…
I pro mě je to překvapení. Taky jsem si to ale říkal.

Kam až podle vás můžete čas 10.23 ještě stlačit?
Vůbec netuším, doufám, že ještě ale hodně hluboko.

Pokud se vám podaří stejný čas i na evropském šampionátu v Barceloně, na co by mohl stačit?
Kdyby se mi to povedlo, tak postup z rozběhu by byl asi samozřejmostí. Kdybych byl schopen běžet ještě o něco rychleji, myslím, že bych se mohl poprat i o finále. Ale těžko odhadovat, bude záležet na tamních podmínkách.

Vašim vzorem je prý Maurice Greene, proč zrovna on?
Je jenom o něco vyšší než já, všichni ostatní jsou úplně jiné typy. Jsem malý, zbytek závodníků je většinou hodně vysoký, vzorem tak pro mě byl vždycky Maurice, i co se týká stylu běhu.

Tak to byste ještě měl trénovat předstartovní ekvilibristická čísla s jazykem, nemyslíte?
(směje se) To je pravda, ale slibuju, že na tom ještě zapracuju.

A na sebevědomí? Z něho sálalo až do páté řady…
Navenek to možná u mě moc nevypadá, ale vnitřně si věřím hodně. To člověk ale musí, když chce podávat dobré výkony.

Znovu vám to ale nevyšlo se štafetou. Byl to již poslední pokus, jak se kvalifikovat do Barcelony?
Snad ne, myslím, že bychom ještě mohli běžet na mistrovství republiky.

Docela nadějně to vypadalo už v Sofii, ale tam to také nevyšlo, proč?
Nadějně to vypadalo před závodem. Jenže jsme pak pokazili všechny tři předávky. Na limit ale určitě máme. Štafeta je hodně o předávkách, dá se tam hodně získat i ztratit. U nás zatím bohužel platilo to druhé.