Hráčům, trenérům i vedení spadly po sedmém utkání čtvrtfinálové série s Ústím nad Labem balvany ze srdcí. A valily se Dašickou ulicí jako lavina. Basketbalisté Beksy zvítězili 70:60 a mohou se těšit na Opavu. Obrovskou úlevu neskrýval ani slovenský křídelník DUŠAN PANDULA, který až po změně stran vytasil ze svého zbrojařského arzenálu trojkovou munici.

Dušane, už jste toho zažil v kariéře hodně. Pamatujete vypjatější sérii?
Ale jo, něco už mám za sebou (úsměv). V Novém Jičíně nebo Prostějově jsme hráli skoro všechno na pět zápasů. Nicméně je pravda, že teď se poprvé v historii hrálo na sedm zápasů. Ta rozhodující utkání jsou podobná. Hodně vypjatá a nervózní. Teď to bylo podepřené tím, že jsme vstupovali do série jako favorit.

Vámi vzpomenutá nervozita se projevila především v prvním poločase (29:25). Oba týmy střílely s mizernou úspěšností pod 26 procent…
Víte, v sedmém utkání už se nedá nic nového vymyslet. Takže se hlavně spoléhá na obrany. Střelcům se pak strašně těžko prosazuje.

Jak hodně vám pomohlo, že Ústí nemohlo najít v úvodu střeleckou mušku z dálky?
Šli jsme do utkání s jasným cílem. Nepustit soupeře do vedení. Nejlépe po celých čtyřicet minut, když nám v šestém duelu nestačilo být v plusu 38 a půl minuty. Hodně nám pomohlo, že nedávali z dálky. Vlastně poprvé v sérii, protože do sedmého utkání měli za trojkovým obloukem vysokou úspěšnost. Možná, že i na ně dolehla tíha důležitého okamžiku.

Do druhého poločasu vyběhly jiné Pardubice. Na co apelovali trenéři v kabině?
Hlavně nám několikrát zopakovali, ať se uklidníme. Ať hrajeme basketbal, jak nejlíp umíme. Že už nejde o nacvičené signály, ale spíše o vůli. Nejvíc nám pomohlo, že jsme začali ve vyšší rychlosti valit míče dopředu. Tato hra soupeři nesedí, protože na ni nemají takové typy jako my. Disponují vyššími pivoty, kteří se pomalu vracejí do obrany.

Po změně stran jste se konečně trefili z trojkové vzdálenosti. Trvalo to přibližně tak dlouho jako v minulém domácím utkání. Proč?
Nevím, proč nám to tam už dvakrát v prvním poločase nepadalo. Teď to souvisí s tím, že jsme se odpoutali od taktiky a začali jsme se basketbalem bavit.

Minutu před koncem se Sluneta přitáhla na pět bodů. Nehlodal vám v hlavě červíček, aby to nedopadlo jakov šestém zápase?
Červíček se tam objevil. Ale věřil jsme, že i když už nebudeme skórovat, tak náskok ubráníme. Cítil jsem z našeho týmu, že máme více energie než soupeř.

A našel se další podstatný rozdíl. Zatímco minulou neděli stáli diváci za Ústím, tak nyní po střechu nadupaná hala táhla váš tým.
Atmosféra byla úžasná, diváci nás vybičovali. Celou dlouhou sérii si užili až do vítězného koce. Takže jsme všichni spokojeni.

V semifinále vás čeká Opava. Olomoucko spláchla 4:0. Bude výhoda na straně odpočatého či toho, kdo je v zápřahu?
Každopádně my jsme ve slušném vytížení (směje se). Začíná se až ve středu, tak si odpočineme. Sil zas budeme mít dost. A Opava? Kolikrát se už stalo, že rozehranější celek měl výhodu.

S Opavou jste v dlouhodobé části soupeřili o druhou příčku. Máte s ní kladnou bilanci 3:1. Jaký je to protivník?
V Opavě sledovali, jakou taktiku na nás zvolilo Ústí. Čekám to podobné. S jedním rozdílem. Opava hraje o poznání kolektivněji. Nemá v týmu takové individuality.

Odvalili jste si z cesty balvan. Půjdete do série uvolněněji?
Doufám, že ano. Podle mě jsme si ve čtvrtfinále zbytečně vytvářeli sami na sebe tlak. Basketbalem jsme se nebavili. Svíral nás nějaký vnitřní blok. Máme na to hrát daleko pohlednější a uvolněnější basketbal. Chvílemi se nám to daří, ale pak se zasekneme. Tak snad je tohle impulz pro to, abychom se odblokovali.

Cíl pro semifinále, tedy zní: Bavit se basketbalem?
Pokud mám odpovědět za sebe, tak zcela jednoznačně.