A hlavně rozděluje fanoušky. Ti ho buď milují, nebo nesnáší. Při druhém čtvrtfinále první ligy nastala v Mýtě možnost číslo dvě. Domácí příznivci ho nemohli ani vystát. „Nic jsem jim neudělal. Když je to baví na mě bučet. Neřeším to, klidně jim ale zvednu ruku, že o nich vím,“ pokrčil rameny základní kámen Benaga.

Vážně vás pokřikování ani trochu nevyhecuje?

Na to sem už docela starej (usměje se).

Kdyby se vám počítal čas strávený na hřišti ve druhém čtvrtfinále, mohlo to být i přes třicet minut. Jak jste takový nápor zvládnul?

S tím vůbec nemám problém. Chtěli jsme tady za každou cenu urvat vítězství, klidně na penalty, jenže sám jste viděl, jak to vypadalo. Góly jsme si dávali sami.

Jako zlomový moment se zdálo vaše nevyužité přečíslení tři na dva, Nejzbach vám vzal míč, šel do brejku on a dal na 2:1. Souhlasíte?

Určitě to nepříjemné bylo. Ale pořád to bylo jenom na 2:1 a do konce bylo dost času. Spíš nás zlomil až ten další gól na 3:1. Myslím, že jsme nehráli vůbec špatně, ale děláme strašné hrubky.

Série se přesouvá do Zruče. Věříte, že můžete doma dvakrát vyhrát?
Stejně jako vyhrál dvakrát Nejzbach, můžeme to dokázat i my. Bude tu určitě těžké, ale porveme se o to. To můžu slíbit.

Navíc už budete moci využít brankáře Klímu. Berete ho i jako psychickou zbraň?
Klímič, co k němu říct… Už třeba nechytá jako zamlada, ale pořád umí. Možná to ale psychická zbraň být může. I když já ho znám už asi patnáct let, takže mně nějak zvláštní nepřijde.