Šestadvacetiletý právní koncipient vyjde z kanceláře, usedne za volant porsche a jede se na víkend „jen tak projet“. Třeba na okruh v Silverstone, Spa nebo do Monaka. Fikce? Nikoliv, tak by pouze vypadalo stručné představení automobilového závodníka Jiřího Janáka.
Narodil jste se v Olomouci, ale vyrůstal v Ústí nad Orlicí a nyní bydlíte v České Třebové. Co je lepší, Ústí, nebo Třebová?
Olomouc (smích). Já jsem srdcem jasný Olomoučák.
Vaše rodina má s motorismem hodně společného, byl její vliv tím hlavním?
Trošku to upřesním, moje rodina je spojena hlavně s motorkami. Děda jezdil dálkové závody, táta na špičkové úrovni motokros. Já jsem dvě kola vyměnil přeměnil na čtyři (úsměv). Začal jsem poměrně pozdě, až v sedmnácti, motokáry jsem třeba žádné nejezdil. První impulz přišel od pana Mičánka.
Jeho jméno zmiňujete i na svých internetových stránkách Proč zrovna on?
Jezdil tady na závody do vrchu a jeho vliv byl zásadní. Pozval mě do Brna na okruh a mně se to zalíbilo. Táta k tomu měl ze začátku odpor, v tu dobu peněz v motorsportu moc nebylo.
Počkejte, a to se teď změnilo, když se všude skloňuje krize?
Letos je to strašně znát. Jezdím Porsche Mobil 1 Supercup, co probíhá před F1, a proti obvyklým třiceti nás třeba ve Valencii jelo třináct.
Vraťme se zpět. Jako malý kluk jste třeba chodil v Ústí koukat na závody do vrchu?
Ne jako malý kluk, spíš tak od třinácti.
Začal jste jezdit nejprve za volantem pickupu, ale předpokládám, že zásadní byly čtyři roky v Octavia cupu.
Jednoznačně, to bylo nejlepší závodění, co v Čechách a na Slovensku bylo. Začal jsem spolupracovat s panem Kopeckým, za rok jsem byl druhý v celkovém pořadí. Pak jsem už mezi novými oktávkami vyhrál a další sezonu prvenství obhájil.
Hrál roli talent, nebo dřina? Jak se dostat nahoru?
V první řadě finance, bez nich nemůžete závodit. U nás jsou navíc dva okruhy v Brně a Mostu, když chcete testovat, tak jejich pronájem je strašně drahý. Jinak asi musí být troška talentu, v mém případě také podpora rodiny, táta mi pomáhal a pomáhá do dneška. Důležité je mít vizi, představu o dalším postupu.
Po dvojnásobném triumfu mezi škodovkami jste se rozhodl závodit za hranicemi. Co vás k tomu přimělo?
Zase na popud pana Mičánka, který mi řekl: „Vyhráváš tady, tak zkus zajet do Německa.“ Tam jsme se postavili před realitu, jaká je v Evropě. U nás je dobrých pět šest jezdců, v ostatních sériích je jich špičkových dvacet.
Opravdu takový skok?
To byl obrovský rozdíl.
Začal jste jezdit Porsche Carrera cup a Porsche Mobil 1 Supercup , každý s jiným vozem. Jsou hodně rozdílné?
Napadají mne dva rozdíly. Na supercupovém autě jsou karbonové brzdy, mohu na ně „dupat“ později. Má také větší výfuk, dělá to větší hluk. Přece jen se jede při F1.
Takže dobrý marketingový tah?
Ano, na efekt.
Vy jste ale zkoušel jezdit také vrchy, proč se jich už nyní neúčastníte?
Já je nikdy moc nejezdil. Vrchy jsou pro vyzrálejší jezdce, vadí mi, že u nich nejsou žádné bezpečnostní zóny, navíc chybí pořádná konkurence. K tomu by mě nebavilo jezdit šest, osm minut za den.
Hraje roli i to, že potřebujete takříkajíc soupeře za zády, což je možné pouze na okruhu?
Určitě. Z toho samého důvodu nejezdím třeba rallye.
Naproti tomu máte zkušenosti z vícehodinových závodů. Jak moc se takový podnik liší od klasického okruhu?
Je to psychicky a fyzicky mnohem náročnější. Letos v lednu jsem jel svoji první čtyřiadvacetihodinovku v Dubaji, tam jsem odkroužil za volantem přes sedm hodin, nejvíc ze čtyřech našich jezdců. V noci je ježdění v pohodě, ale nejhorší jsou poslední dvě hodiny, to už člověka bolí všechno.
Skončila vaše premiéra úspěšně?
Dvacet tři a půl hodiny jsme vedli celý závod. Když už bylo jasné, že vyhrajeme, tak šéf týmu rozhodl, že dojede závod sám, aby protnul cílovou pásku. Půl hodiny před koncem měl kolizi. Ztratili jsme tři pozice.
Jeden z posledních okruhových závodů jste absolvoval ve Spa a stěžoval jste si na nefér počínání soupeřů, kteří si krátili pověstnou zatáčku Eau Rouge a získávali až sekundu na kolo. Je tohle v seriálu běžná praxe?
To je téma samo pro sebe. Fair play má dvě roviny, na trati a v depu. To druhé znamená, že by všechna auta měla být srovnatelná, ale rozhodně nejsou. Jedná se o neměcký cup, preferovaný je pochopitelně víc německý pilot.Na trati platí, že nesmíte celým autem překročit bílou čáru. A to se právě dělo v zatáčce Eau Rouge. Je to nejlepší zatáčka na světě, jedete dolů 220 kilometrů v hodině a působí na vás přetížení 2,5 G. A to je nejlepší pocit na světě, který jsem kdy zažil. A to tam Formule 1 má 5 G (smích). Někteří jezdci ale na výjezdu ze zatáčky přejížděli bílou čáru a dosahovali tak vyšší rychlosti.
Také jste si stěžoval na problémy s vozem. Máte už po testech jasno?
Nemáme jasno, žádné testy nebyly (úsměv). Předtím ve Valencii jsem měl dost velkou nehodu, auto jsme před Spa asi nestihli dostatečně opravit.
Letos jste jednou skončil na bedně, a to třetí v Istanbulu. Dá se to brát jako jeden z vašich největších úspěchů?
Už jsem byl letos čtyřikrát pátý, v Istanbulu mi i přálo štěstí, závod byl vyrovnaný. Je to velký úspěch.
Jezdíte momentálně dva seriály s Porsche Carrera, z pickupu docela slušný pokrok. Nemáte chuť jednou osedlat třeba „efjedničku“, jako se to povedlo Tomáši Engemu?
Můj sen byl jezdit v DTM, což se mi splnilo. Asi bych neodmítl, kdyby mi někdo nabídl svézt se ve formuli 1. Ale co se týká cesťáků, tak jsem už vrcholu dosáhl.
Takže jste spokojený v podnicích, v nichž účinkujete?
Naopak, uvažuji o změně. V Porsche Carrera cupu jsem čtvrtý rok, v Supercupu třetí. Letos jsem měl bojovat o přední příčky, ale když to auto neumožňuje, můžete do něj posadit klidně Schumachera a on s autem nezajede. Sezona je hrozná, sice jsem měl největší úspěch třetí místo v Supercupu, ale to je strašně málo. Chtěl bych víc. Nesvádím vše na tým, dva, tři závody jsem zkazil sám.
A není to přílišnou pracovní vytížeností?
Jednoduché to není, hlavně když se nedaří, člověk je pak skleslý a ani v práci to není ono. Když testuju, tak třeba čtrnáct dní, tři týdny v kanceláři nejsem. Snažím se oboje skloubit, ale na škole to bylo jednodušší.
Kromě závodního speciálu určitě občas řídíte i něco normálního.
Teď právě Audi S5.
A jaký jste za volantem, kliďas, nebo zuřivě předjíždíte jako na okruhu?
Bodů mám dvanáct, jsem za volantem kliďas (úsměv). Jen když někam spěchám, jedu rychleji. Nejvíc mě na silnicích štvou arogantní řidiči, co předjíždějí přes plnou čáru. Je jich dost.
Máte nějakého koníčka, u kterého vypnete a zapomenete na volant?
Toho času moc není. Když mám volno, baví mě literatura faktu, třeba o starověkém Římu. Jo a pak taky Play Station.
Beztak zase auta…
Nikdy! Spíš strategie.
A znáte něco jako dovolenou?
Teď jsme měli s přítelkyní tři dny dovolené u moře (úsměv). To je úspěch.

JAN POKORNÝ