Příští týden startuje v České republice světový šampionát v biatlonu. V Letohradě už se nemohou dočkat. Vždyť stejně jako v mnoha předchozích letech se s reprezentační puškou na zádech prohání jejich odchovanci a sportovci, kteří prošli žákovskou i mládežnickou líhní.

„V prvé řadě jsme velmi pyšní na naši úspěšnou klubovou historii, že v našem areálu vyrůstali olympijští medailisté a mistři světa. Je to velice útulný areál, ideální pro trénink mládeže, který nám doufejme pomůže vychovat další úspěšné sportovce,“ přeje si vedoucí trenér klubu Lukáš Dostál.

Vedoucí trenér letohradského klubu Lukáš Dostál.Vedoucí trenér letohradského klubu Lukáš Dostál.Zdroj: klub

Letohrad je ve světě biatlonu pojem. Pověst si vydobyl dlouhodobou poctivou prací s mládeží.

„Naším oddílem prošla spousta vynikajících závodníků i následně trenérů. Lidí, kteří dnes figurují v IBU (Mezinárodní biatlonová unie). Historicky se tady podporuje budování areálu, který je pro trénink velmi funkční,“ přidává vedoucí trenér žactva Jiří Faltus.

Hluboká letohradská stopa

Klub s přesným názvem Biatlon Letohrad se dá také charakterizovat jako servis pro jiné. Nemá totiž dospělou kategorii. V současné době čítá jeho základna zhruba 220 členů a každoročně se rozrůstá.

„Na závodní bázi fungujeme víceméně do juniorů. Co se týče členů mezi dospělými, tak se jedná o dobrovolné trenéry a rozhodčí. Do patnácti let máme kolem devadesáti dětí. Začínají u nás příchodem do školy. Přípravka je pro děti od šesti do sedmi let. Potom přechází do mladšího žactva, asi od jedenácti do patnácti jsou ve starším žactvu. Jsou převážně z Letohradu a do třiceti kilometrů. Za žákovským biatlonem nikdo z velké dálky nedojíždí. Každoročně se k nám přihlásí deset až dvanáct nových dětí,“ popisuje Faltus, který je spjatý s letohradským biatlonem od svých osmi do současných třiačtyřiceti let.

Láska jménem biatlon… Letohradský trenér žactva Jiří Faltus (vlevo) spolu s kolegou Petrem Grossmannem.
Biatlon se dostal vysoko do podvědomí veřejnosti

„V dorosteneckých kategoriích se snažíme stahovat talentované sportovce z Moravy a Slezska. V letohradském Sportovním centru mládeže je nyní zařazeno patnáct sportovců. Staráme se také o dalších deset mimo zařazení. Jejich věkové rozpětí je patnáct až dvacet jedna let,“ doplňuje kolegu jeho vedoucí trenér.

Pokud se chcete dozvědět, jaká by mohla být budoucnost českého biatlonu a v čem jsou jeho problémy, pokračujte ve čtení v placeném obsahu Deníku.

Oba dva se výrazně podíleli na skladbě současných reprezentačních týmů juniorů a především dospělých. Rukama jim prošla řada těch z nejlepších na domácích střelnicích. Logicky si je předali z kategorie do kategorie.

„Letohradskou stopu má spousta reprezentantů. Z těch nejnovějších Tomáš Mikyska, Mikuláš Karlík a z béčka je Luděk Abrahám. Před tím to byl Kuba Štvrtecký, který ale u nás působil krátce. Michala Krčmáře si pamatuji z dorostu, kde jsem zrovna chvíli působil. Kluci se nám tady daří,“ směje se Jiří Faltus.

„Nyní figuruje v áčku i béčku pět sportovců, se kterými jsem pracoval: Jakub Štvrtecký, Mikuláš Karlík, Tomáše Mikyska, Terka Vinklárková a Luděk Abrahám,“ připojuje se Lukáš Dostál, který působí v Letohradě desátým rokem.

Mladí potřebují dotrénovat 

Letohrad předává své absolventy do praxe. Stejně jako v mnoha dalších sportovních odvětvích je přechod z juniorů do dospělých bolestný. Kolikrát to trvá dlouho, než se prosadí. Nicméně prakticky každý slavný český biatlonista či biatlonistka potřeboval nějakou dobu hájení…

„Mladší sportovci potřebují ještě dotrénovat a dozrát. Vždyť si vzpomeňme, jak dlouho to trvalo naší zlaté generaci kolem Gabriely Soukalové, Ondry Moravce, Michala Šlesingra. Všichni tito sportovci si prošli ve své kariéře obdobími, kdy výsledky neodpovídaly představě jich samotných a trenérů. Pracovali ale na sobě dál, až se to nakonec všechno sešlo na olympiádě v Soči, po které vypuklo biatlonové šílenství,“ připomíná třicetiletý trenér a bývalý juniorský reprezentant.

Jeho slova lze doložit na příkladech Mikuláše Karlíka a Tomáše Mikysky. Teď již závodníků SKP Kornspitz Jablonec. Někdy před třemi roky vylétli jako komety, nicméně pak rychle pohasli.

„Mikyska se ukázal jako velice kvalitní v kontaktních závodech, kde si myslím, že je velice silný. Bohužel ho trápí zdravotní omezení v podobě častých úrazů. Karlík patří mezi velice rychlé závodníky na lyžích, bohužel se stále potýká se střelbou, kde ještě musí udělat kus práce. Není to o tom, že by to neuměl, ale je potřeba tomu dát čas,“ vysvětluje Dostál.

Ondřej Moravec slavil se svým Letohradem tři olympijské medaile ze Soči.
Moravec: S biatlonem jsem zažil velké věci. Jinému by to stačilo na tři životy

Když už padla řeč na téma zlaté generace, tak její zásluhou se rozrostl i letohradský klub. Navíc Ondřej Moravec a Michal Šlesingr nemohli být pro nováčky většími vzory.

„Největší boom jsme zaznamenali po prvním mistrovství světa v České republice. V letech mezi roky 2013 a 2017 byl ten nárůst nejvyšší. Je také pravda, že se objevily silné ročníky dětí. Pak to šlo trochu dolů. Ale delší dobu už máme registrováno asi sto žáků do patnácti let, kteří chodí pravidelně na tréninky a které musíme zabezpečit. Daří se to zásluhou patnácti dobrovolných trenérů. Respektive dva jsou z nich placení,“ říká Faltus.

Nízký počet kvalifikovaných trenérů

Biatlon se na první pohled může jevit jako drahý sport. V Letohradu se snaží, aby peněženky rodičů trpěly co nejméně…

„V žákovských kategoriích je to sport bez nějakých vyšších finančních nároků. Žactvo i dorost se snažíme materiálově zajistit. Sportovci mají zapůjčené lyže i zbraň. Díky tomu, že biatlonový svaz finančně podporuje trenéry, tak je biatlon dostupným sportem,“ kvituje Faltus.

Svěřenci Jiřího Faltuse z Biatlonu Letohrad.Svěřenci Jiřího Faltuse z Biatlonu Letohrad.Zdroj: klub

„Biatlon patří mezi průměrně náročné sporty z pohledu finanční náročnosti pro rodiče. Teď mám na mysli závodníky, kteří jsou zařazeni ve Sportovním centru mládeže. Z pravidla si sportovci platí určitá procenta z každé akce dle zařazení. U nás v klubu je to zhruba pětatřicet procent z každého soustředění. Roční celkové náklady jednoho sportovce na klub jsou přibližně 120 000 korun,“ odtajňuje vedoucí SCM.

Lukáš Dostál je zároveň trenérem české juniorské reprezentace. Jaká je podle něj budoucnost českého biatlonu a v čem spatřuje jeho největší problémy?

„Biatlon je velice populární sport. Atraktivní jak pro závodníky tak pro diváky. I proto se nám v posledních letech daří rozšiřovat základna sportujících dětí. Pokud vše zvládneme správně uchopit a pracovat s mládeží, tak by nám mohla postupně generovat další Moravce, Soukalové. Bohužel se potýkáme s nízkým počtem kvalifikovaných trenérů. Musí být schopni tuto nesmírně časově náročnou práci milovat natolik, že svým sportem žijí. Biatlonový trenér prostě musí být srdcař,“ má jasno Dostál.

Šlesingr: Učitelem bych být nechtěl
Šlesingr: Učitelem bych být nechtěl

A další rozkvět by mohl český biatlon zažít po domácím světovém šampionátu. Pro stávající „borečky“ bude tou největší motivací do dalších let dřiny. Komu se poštěstí vidět všechny hvězdy za „barákem“. Vždyť z Letohradu je to do Nového Města na Moravě hodinka autem.

„Budeme se snažit navštívit některý ze závodů. Ještě uvidíme který. Považuji za vhodné, aby sportovci viděli své vzory naživo. V Novém Městě ale platí přísná pravidla pro vstup do jednotlivých částí areálu. Takže s našimi svěřenci můžeme navštívit pouze tribuny a divácké zony u trati,“ objasňuje Lukáš Dostál.

„Jeden den bychom rádi do Nového Města zajeli. Nahrává nám i fakt, že žákovský republikový šampionát se koná týden před mistrovstvím světa. Ne každému se podaří vidět mistrovství světa na vlastní oči. Teď nám to časově vyšlo a když je mistrovství světa takto poblíž, tak dětem dopřejeme, aby viděly v akci své vzory,“ usmívá se Jiří Faltus.