Nejprve mu chyběly pouhé dvě desetiny vteřiny na druhé místo, ve druhém závodu si Matyáš Bauer z Karlovarského kraje stříbrnou medaili pohlídal s velkým náskokem. Spolu s mladší sestrou Anetou dorůstají v běhu na lyžích ve velké závodníky a následují stopu slavného otce. Lukáš Bauer, medailista z dospělých her, potomky sleduje i během Olympiády dětí a mládeže přímo na místě.

„Jsem pyšný a naprosto šťastný, že se sem vůbec nominovali. Je důležité i to, že se sem děti chtějí dostat. Už to je velký cíl,“ chválí otec. „A když ještě získají medaili, je to pro ně moc důležitý. Pro mě jako pro rodiče to už je jenom bonus,“ dodává Lukáš Bauer.

Aktuální rodinná bilance z Letohradu zní - bronz a stříbro pro Matyáše, dvanácté a čtrnácté místo pro Anetu.

„Na medaile jsem útočil tak napůl. Před olympiádou jsem závodil na Českém poháru a tam jsem dojel dvakrát čtvrtý, takže jsem trochu čekal stejný výsledek. Ale vyšlo mi to,“ popisoval Matyáš Bauer svůj medailový počin.

Startuje už na druhé zimní olympiádě a výsledkově mimořádně poskočil. Před dvěma lety se dvakrát umístil na sedmém místě a jednou na čtvrtém.

Matyáš Bauer nejdříve mluvil vážně a pokorně, začal se ale culit, když pomyslel na dort, který by rád dostal za odměnu. „Čokoládový bych si dal rád,“ zasnil se. Lukáše Bauera jeho přání rozesmálo, syna i dceru za výkony na olympiádě odmění rád.

Táta (ne)trenér

S tátou, když je čas, rád vyjíždí na lyže doma na Božím Daru. „Je to s ním náročné. Občas mi říká, že mám špatnou techniku, hlavně když jsem nervózní. Jinak to není tak špatné. Při závodu jsem byl teda nervózní hodně, ale hned po startu to ze mě spadlo,“ uvedl.

Do trénování syna však Lukáš Bauer nemluví. „Matyáš má svého trenéra. Tím, že bydlíme na horách, tak spolu samozřejmě na lyže jezdíme, lyžařský vývoj dětí mi není lhostejný. Ale určitě bych neřekl, že jsem ho na olympiádu připravil já,“ dodala bývalá česká jednička v běhu na lyžích.

Co Matyáši Bauerovi trochu vadilo, bylo nezimní počasí. „Trénuji na Božím Daru a tam máme půl metru sněhu. Tady je hodně málo sněhu, tak je trochu divné, když jedu a vedle mě je holá zem.“

Náladu mu ale zkazit nemůže. Po závodě se radoval se svými členy z týmu Robertem Šmejkalem a Mikulášem Beštou, i kamarádem ze Středočeského kraje Adamem Záhorcem. „My jsme ti nejlepší, jsme kámoši,“ vykřikl Robert Šmejkal

Robert Rampa (člen programu Mladí novináři)