Badatelům ze Southamptonské univerzity v Anglii se spolu s jejich kolegy z Ohio University ve Spojených státech podařilo digitálně zrekonstruovat mozek spinosaura. Prostřednictvím ambiciózního projektu se vědci snažili přijít na to, jak přesně tato prehistorická říční monstra interagovala se svým prostředím a jaký byl vlastně jejich život.

Podle vědců je Santorini časovanou bombou.
Santorini v ohrožení? Vědci předpovídají, že u řeckého souostroví vybuchne sopka

Využili k tomu pozůstatky dvou nejstarších spinosaurů, jejichž mozkový materiál byl objeven v jižní Anglii a také na ostrově Wight. Badatelé se zaměřili na dobře dochované lebky a jejich mozkové dutiny, měřící téměř dva metry. Díky počítačové tomografii pak byli schopní vytvořit trojrozměrný model nazývaný endocast.

Překvapivé výsledky

Výsledky jejich zkoumání pak vědce do velké míry překvapily. Rekonstrukce mozku totiž přinesla úplně jiné poznatky, než předpokládali. Mozek a jeho funkce vůbec neodpovídal předpokládanému životnímu stylu zkoumaných spinosaurů.

„Navzdory nezvyklému způsobu života se zdá, že si mozky a smysly těchto nejstarších spinosaurů dochovaly mnoho společných prvků s jinými velkými teropody, masožravými dinosaury. Nic nenasvědčuje tomu, že by se jejich způsob života blízký vodě odrážel v tom, jak je organizovaný jejich mozek,“ vysvětlil postgraduální student Southamptonské univerzity Chris Baker, který studii vedl.

Spinosauři byli vůbec největší predátoři, jací kdy chodili po Zemi. Žili před 125 miliony let, dorůstali délky až patnácti metrů a vážili až dvacet tun, připomněl britský deník Independent. Vzhledem se podobali slavným tyranosaurům, ale vyznačovali se dlouhou krokodýlí tlamou s kónickými zuby a svou kořist lovili na březích řek. Paleontologové usuzují, že spinosauři uměli v řekách plout plně ponořeni a lovit velké ryby obrovskými drtícími čelistmi, jimiž na souši dokázali jiné dinosaury přetrhnout v půli.

Odborníci také zjistili, že čichový kyj mozku spinosaurů, který zpracovává pachové vjemy, nebyl nijak zvlášť vyvinutý a uši měli tito veleještěři nastavené na vnímání zvuků nižších frekvencí. I části mozku, které umožnovaly držet pevně hlavu a upírat pohled na kořist, se zřejmě více vyvinuly až u pozdějších specializovanějších spinosaurů. Zkoumané fosilie totiž patřily jedněm z nejstarších známých exemplářů svého druhu.

Zdroj: Youtube

Pohled na výsledky počítačové tomografie tak nabízí zcela jiný pohled na tato historická monstra. „Jelikož jsou lebky všech spinosaurů tak specializované na lov ryb, je překvapivé vidět tak 'nespecializovaný' mozek,“ komentoval paleontolog univerzity a spoluautor studie Darren Naish. „Přesto jde o významný výsledek. Je vzrušující získat z britských dinosaurů tolik informací o jejich smyslových schopnostech. Díky nejnovějším technologiím jsme z těchto fosilií dostali všechny dostupné informace o jejich mozku. Víme díky tomu víc o tom, jak slyšeli, jaký měli čich i smysl pro rovnováhu,“ dodal paleontolog.

Překvapivé povaze zjištění southamptonského týmu se věnuje na svém webu také významné londýnské přírodovědné Natural History Museum. Vysvětluje, že někteří badatelé předpokládali, že čichový kyj u spinosaurů vzhledem k jejich životu u vody a ve vodě postupně krněl. Rekonstrukce mozku nejstarších známých příslušníků druhu ukazuje, že pokud se tak stalo, muselo to být později během jejich evoluce.

Takový vývoj už badatelé znají u sluchu spinosaurů. U nyní zkoumaných kusů je část vnitřního ucha, která převádí zvuky na mozkové signály, mírně prodloužená, a tedy specializovaná na nižší frekvence. U pozdějších spinosaurů se ale vyvinulo tak, že lépe slyšeli vyšší frekvence, které pro ně ve vodním prostředí byly zřejmě důležitější.

Tyrannosaurus rex
Obávané monstrum. Tyrannosaurus byl větší, než jsme si mysleli, upozorňují vědci

Mozky vyhynulých ještěrů zkoumají vědci už dlouho. Výjimečně mají k dispozici fosilie měkkých tkání vzniklé tím, že do mozkové dutiny krátce po smrti živočicha vniklo bahno nebo měkké sedimenty, které pak přirozeně fosilizovaly. Obvykle ale používají sádrové nebo gumové odlitky. Počítačová tomografie umožňuje vytvořit ještě mnohem přesnější a detailnější modely, které díky tomu přinášejí mnohem více poznatků.