Prezident Pavel a další světoví státníci na klimatickém summitu v New Yorku představovali závazky a burcovali. Situace je kritická, varoval generální tajemník OSN Antonio Guterres.

Kroky proti globálnímu oteplení je potřeba urychlit. Jenže jak, to je ta otázka. A za jakou cenu? A menšina si řekne: Má to vůbec smysl?

Planeta se otepluje. To není otázka víry, ale vědeckých poznatků. Skeptik namítne: Ještě víc se oteplila, když skončila poslední doba ledová a pro život na zemi, zejména pak pro druh homo sapiens to bylo požehnání. A nebylo ještě před tisíci lety Grónsko zelené (Od toho jeho název – Zelená země.) Není tedy vcelku normální, že tam tají ledy?

Kdyby takto náš skeptik vystoupil na schůzi hnutí Letzte Generation (Poslední generace), byl by buď zbit fyzicky, nebo aspoň zostuzen a utlučen argumenty. Mladí lidé z tohoto a podobných hnutí jsou totiž přesvědčeni, že politici, byznysmeni a vůbec ti, kteří udávají tón současnému světu, jsou mimo. Nechápou, že lidstvo musí hned a od kořene změnit způsob života, má-li se zachránit. Proto se aktivisté přilepují k silnicím a uměleckým dílům. Blokují dopravu a otravují život normálním lidem. Pohrávají si s marxistickými myšlenkami: kde demokracie nestačí, musí nastoupit přímá akce.

Toto jsou dva názorové póly. Na jedné straně ti, kteří zpochybňují to, že lidská činnost způsobuje klimatické změny. Na druhé straně ti, pro něž je nebezpečí tak velké, že je třeba použít policejními slovy donucovacích prostředků, aby se člověk umravnil, uskrovnil a zachránil tak svět pro budoucnost.

Mezi těmito krajnostmi se pohybují ostatní, tedy až na ty, kterým je klima šumafuk, ať už proto, že mají úplně jiné starosti, nebo proto, že si nechtějí kazit život planým rozumováním. Ty však z tohoto článku vynechme, ač jde o skupinu nepochybně zajímavou.

I mezi těmi, kdo snaze o zpomalení a zastavení klimatických změn přikládají důležitost, jsou však rozdíly. Například většina poslanců Evropského parlamentu je naladěna velmi ekologicky, bez rozdílu, zda jsou levicoví, středoví, či pravicoví. Se spalovacími motory nebo uhelnými elektrárnami by skoncovali ze dne na den. Naopak většina národních vlád i velkých firem je brzdí.

Jistě, hrají v tom roli jejich zájmy. Argumenty však mají logické. Největší změna hospodářského i každodenního života lidí v historii se nesmí dít překotně. Jedině postupné kroky povedou k cíli. Revoluce vždy přináší jen smutek a bídu, ať už jsou důvody pro ni jakékoli.

Máme tedy čtyři postoje ke klimatické změně. Na jedné straně skeptický, na druhé straně radikální, klidně řekněme násilný či sršatecký. I mezi umírněnými jsou však dva názorové proudy. Jeden volá po urychlení reforem, další před ním varuje. Komu dát za pravdu? Samozřejmě, že každá z těchto čtyř skupin vám předloží zaručeně pravé a vědecké a morální důvody pro svůj postoj.

Je to složité? „Naopak, jak prosté, milý Watsone!“ řekl by Sherlock Holmes. Dobré je to, co si dohodnou civilizované státy s nadnárodními organizacemi. Pokojně, zdůrazňuji pokojně demonstrovat proti tomu, že je to příliš pomalé nebo příliš rychlé, je v pořádku. Jakékoli porušení demokracie je lidstvu nebezpečnější než oteplování. A popírat lidské zavinění je zase poněkud krátkozraké.