DANIEL DOSTRAŠIL, správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.:
Milí čtenáři, nejlepší je tahat si domů co nejméně krámů. Řešení není recyklace, ale minimalismus. A pokud už něco potřebuju, hledám to z druhé ruky (bazar, sekáč), nebo si to jen půjčím, případně koupíme společně s přáteli. Ale i přesto se věci hromadí. Posíláme je dál přes burzy oblečení zdarma v Rodinném centru, přes darovací skupiny sociálních sítí nebo darováním napřímo lidem, co měli v životě smůlu (lidé na ubytovnách, ve vyloučených lokalitách).

HANA CHVÁTILOVÁ, ředitelka ZUŠ Petra Ebena, Žamberk:
Nepatřím ke „schovávačům“, ale některých nepotřebných věcí se kvůli vzpomínkám jen těžko zbavuji. Doba koronavirová přinesla více času na úklid všeho a mně také odvahu více vyhazovat. Manžela jsem však do tohoto procesu raději nezapojila. Co kdyby přišel na to, že se beze mě obejde.

FRANTIŠEK TEICHMANN, středoškolský učitel biologie, Lanškroun:
Nejsem sběratel. Pokud je něco funkční, snažím se to využívat do roztrhání těla. Hlavně u bot. Pokud něco přebývá, prodáváme přes internetové bazary. Obecně mám rád kvalitní věci s životností a snažím se k nim chovat tak, aby vydržely. Myčka už začíná svůj 19. rok služby. Ale tuším, že její dny se naplňují.

Víkendový glosař.
Víkendový glosař

PAVEL STRNAD, ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky:
Nejsem sběratel, ale věcí se zbavuji, až úplně doslouží. Týká se to jak elektroniky, tak nábytku a třeba i oblečení. Jsem prostě šetřílek, což se při práci v kultuře docela hodí. Papírky na poznámky popisuji zásadně z obou stran a tak podobně. Někdy je to asi na hranici mírné obsese. Naštěstí mám manželku, která včas zavelí, když to přesáhne únosnou míru. Vlastně můžu být rád, že jsem ještě ve společné domácnosti.

MAREK ŠNAJDAR, zdravotník a náčelník Spolku přátel vzduchoplavby, Letohrad:
Nepotřebné věci bez pardonu vyhazuji. Co s nimi? Ovšem těch, co ještě někdy mohou hodit, máme plnou půdu, dřevník a s autem se do garáže nevejdeme.