Ne že by tu příležitost osvěžit si základy první pomoci nebyla. Červený kříž připomíná světový den řadou akcí, u stánků se školiteli se však zpravidla fronta nestojí. Lidé nemají čas. Nezajímá je to. Mají pocit, že zrovna tohle nikdy potřebovat nebudou. A když pak je třeba zasáhnout, neví si rady a tristní znalosti zachraňují operátorky z tísňových linek. Anebo neudělají nic a své svědomí umlčí tím, že tomu člověku, co se před ním válel na zemi, stejně určitě nic nebylo, protože byl opilý. Když umíral světoznámý architekt Kaplický, autor knihovny – chobotnice, na srdeční selhání, svědek chtěl místo sanitky volat taxík, protože ho považoval za opilce.

Neznalost až ignorance se projevuje i při voláních na tísňovou linku, na kterou se někteří obracejí s banálními zdravotními problémy, jako je vytažení klíštěte, zabodnutá tříska nebo ošetření drobné odřeniny, a dokonce se dožadují výjezdu záchranné služby.

Ilustrační foto.
Lidé se bojí poskytnout první pomoc. Zbytečně, na lince 155 poradí

Přejme si druhou sobotu v září, na Světový den první pomoci, aby naučit se poskytnout první pomoc bylo stejně normální jako naučit se plavat nebo jezdit na kole. A kdyby s námi nedejbože bylo jednou zle, v našem okolí bude někdo, kdo ví, co má dělat.