Na druhou stranu to ale nemusí být úplně na škodu. K tomu, abychom si připomenuli miliony zmarněných životů na všech stranách konfliktu, oběť povražděných, umučených a utýraných prostých lidí i vojáků, kteří padli v boji, vlastně žádné pompézní oslavy nepotřebujeme. Bez projevů politiků i vojenských přehlídek se nejspíš většina z nás obejde. Připomínky děsivého válečného konfliktu máme všichni kolem sebe, stačí si jen všímat nebo trochu zapátrat v paměti. Památníky, pomníčky i hroby bezejmenných obětí je česká krajina posetá.

Není nic snazšího než se vydat k nejbližšímu z nich, lhostejno jaké národnosti, politického nebo náboženského smýšlení jsou mrtví, které připomíná. Nebo se jen na chvíli zastavit a zamyslet se, co nejmasovější válku všech dob rozpoutalo. Konkrétních příčin je víc, historikové se na některých ani po pětasedmdesáti letech neshodnou. Nenávist, netolerance, nedostatek vzájemného respektu, které všichni vidíme každodenně kolem sebe, by nám měly napovědět. Zkusme se nad nimi v Den vítězství každý na chvíli zamyslet.