Až romanticky působí pohled na rodinu Meclových z Bučiny, která od začátku října společně prodává krouhané zelí, pracuje, uklízí a v listopadu všichni nazují bílé holinky a sejdou po žebříku do hluboké jámy, kde začnou šlapat stovky tun zelí.

S výrobou kysaného zelí začal pradědeček před druhou světovou válkou. Velké hospodářství, vybudované pět metrů hluboké jámy na šlapání i valníky ale pochopitelně brzy zabavili komunisté. Rodina pak na začátku 90. let získala majetek zpět. Pravnuk Roman Mecl tak začal znovu vyrábět tradiční Bučinské zelí. Žádné technologie, žádná těžká technika. Správná teplota, minimum vzduchu a dvě procenta soli však zdaleka nejsou tím nejdůležitější. Nejpodstatnější je fungující rodina.

V Bučině na Vysokomýtsku znovu začíná prodej krouhaného zelí.
Sezona zelí je tu. V Bučině denně našlapou deset tun, „ujdou” i 18 tisíc kroků

Romantický pohled na zemědělce se tak po prvotním vystřízlivění mění. Kdo z nás by si sundal tenisky a dlouhé týdny, měsíce a roky nazouval bílé holinky a dřel? A kdo z nás by zvládl den za dnem pracovat vedle svého partnera, rodičů nebo tchýně? Odměnou navíc rozhodně nejsou zlaťáky, ale udržení rodinného stříbra a zachování odkazu předků.

Až o Vánocích ustřihnete pytlík zelí a o pár desítek minut později se Vaší domácností rozline vůně zelné polévky, vzpomeňte si na rodinu Meclových. Jsou každodenním příkladem toho, o co se jiné rodiny snaží pouze o vánočních svátcích.