Vystoupejme spolu tedy nahoru a podívejme se doprava. Vidíte to také? Desítky spokojených turistů, rodičů s dětmi, zamilovaných párů i přátel právě ve výšce 95 metrů nad terénem obdivují české hory a zhluboka dýchají čerstvý vzduch. Než přejdou most, zabere jim to asi patnáct minut pomalé chůze. Během té doby slyší okolo sebe cvrlikat směs slovanských jazyků, někteří cvakají fotoaparáty a tvoří si vzpomínku na jeden příjemný den strávený na horách. Další vybalují doma připravené svačinky, jiní se posilní až v přestávce před návštěvou další atrakce.

Došli jste už na konec lávky? Tak ještě neodcházejte, ohlédněte se za sebe. Za vašimi zády už se totiž valí desítky dalších přijíždějících turistů, kteří zoufale hledají místo k parkování. Místní obyvatelé obce jen rezignovaně zatahují záclonu. Na to, že v hlavní sezóně nemá jejich vlastní návštěva kde zaparkovat, už si zvykli. Jednodenní turisté obci příliš peněz nepřinesou, a tak nezbývá než v létě zatnout zuby a počkat na konec sezony… Moment… letní sezónu vlastně vystřídá zima a do obce přijedou natěšení lyžaři, snowboardisté, skialpinisté…

Všechno, co jste dnes viděli, je pravda. Chybí už jen jediný pohled. Ten do minulosti. Když na moment zavřete oči, zjeví se vám původní krajina, jež před deseti lety ještě nebyla traumatizovaná zásahem člověka. Zelené plochy, nepokácené stromy i spokojený chřástal polní – ano, ten zmetek, na jehož životě tak záleží ochráncům přírody a který znepříjemňuje život nejen investorům na Dolní Moravě.

Rychle se ze vzpomínání zase probuďte, na sahání si do svědomí už je pozdě. Pokud příště budete chtít Dolní Moravu navštívit, přijeďte autobusem, svačiny si kupte v místní samoobsluze a hlavně, proboha, zůstaňte déle než jeden den.