Jiří Knoll, pedagog, Pardubice:
„Bezpečnostní situace má velký vliv na volbu místa, kde strávím svou dovolenou. Tu letošní letní už mám za sebou, ale obecně jezdíme hlavně v rámci Evropy, například do evropské části Středozemí. Do Egypta, ale ani třeba do Tunisu, bych po událostech z poslední doby nejel.“

Anna Handlířová, studentka, Chrudim:
„Cestovat se už nebojím, letos jsme byli ve Švýcarsku a Izraeli. Do vyloženě válečných zón typu Sýrie ani cestovat nechci, jedu jen na dovolenou. Zjistila jsem ale, že na letištích, kde mají puštěnou klimatizaci a já si zahalím hlavu, na mě lidé ošklivě koukají. Stalo se mi to třeba v Praze a Londýně.“

Jana Zbožínková, vinohradnice, Ústí nad Orlicí:
„Ne. Nebojím se cestovat do zahraničí, ale nevolila bych Afriku a země, kde se válčí. Rozhodně by bylo rozumné mít s sebou důvěryhodného muže a nebo divokou kamarádku, která rozptýlí útočnou náladu případného násilníka. Kypr to jistí.“

Daniel Kvasnička, kazatel, Litomyšl:
„Nebojím se cestovat. Neštěstí má vždy nějakou příčinu, a ta není omezena místem na mapě. A šílené či zoufalé lidi potkáte všude. Dnes po půlnoci jsem otevřel dveře a pod přístřeškem spal muž na krabicích. Pršelo. Dal jsem mu deku a nad ránem manželku vyprovodil. Strach má každý. Jde o to, zda mu podlehne.“