Vždy jsem to měl v Pardubicích hrozně rád. Štvalo mě, když kamarádi říkali, že je to tu malé, a chtěli bydlet v zahraničí nebo v Praze. Přišlo mi to vůči tomu městu nespravedlivé. Začal jsem jim říkat ‚Žiješ v tomhle městě a žiješ tu svůj lajf‘. Lajf, lajf, lajf, pořád jsem to opakoval. Pak jsem si uvědomil, že žijeme ve společenství sto tisíc lidí, takže to není jen náš lajf. Město nás formuje, takže je to vlastně Pardubickej lajf. Celé je to o oslavě života v tomhle městě.

Chtěl jsem si dát na tričko něco, co by lidi zaujalo. Tak jsem si řekl, že si tam dám nápis Pardubickej lajf, aby všichni chodili, dívali se na to a ptali se, co to tam mám, abych jim potom mohl říct příběh o tom, proč mám Pardubice rád a proč by je měli mít rádi i oni. Šel jsem za kamarádem Ondrou, který se vyznal v tisku. Řekl, že by byl nejlepší sítotisk a že si to chce zkusit.

V červenci 2016 jsme se sešli u mě doma a dle návodu z internetu jsme to zkusili. Náhodou se nám na poprvé podařilo vyrobit jak síto, tak první tričko. První den jsme vytiskli 4 trička a druhý den jsme šli natěšení na náměstí. Reakce byly naprosto šílené, lidé ta trička chtěli hned taky. První den jsme tedy posbírali nějaké objednávky. Řekli jsme si, ze uděláme ještě 10 triček a budeme tu taková maličká parta lidí, co bude běhat v tom stejném tričku.

Na každé tričko jsme udělali číslo tisku, abychom viděli, jak se zlepšujeme. Tričko číslo jedna jsem měl já, tričko číslo dvě měl Ondra. Lidi se o ty čísla začali najednou prát. Někdo chtěl 18, někdo chtěl 25, nakonec jsme dělali i pořadníky. Najednou přišel kamarád, že chce číslo 99. To jsme jich měli asi 30. Řekl jsem mu, že se zbláznil, že to není možný. A jestli někdy bude číslo 99, tak třeba za rok, za dva. On řekl, že si počká. Za měsíc a půl to tričko měl. Celkem jich je přes tisícovku, ale poslední tričko s číslem je 999, schováváme ho na zvláštní příležitost. Nyní je vyrábíme už bez čísel.

S číslem mají trička pro lidi větší význam. Počítají s daty narození rodičů, věkem, děleno, plus, mínus a vypadne z nich třeba 138. Lidé si ta čísla oblíbili, začali se pak na ulici trumfovat, kdo měl podle čísla tričko dřív a nejsvatější trička jsou asi do čísla 40, která jsou psaná ručně štětcem. Jsou už po těch letech docela zničená, ale lidé to pořád nosí, protože psané číslo jen tak někdo nemá.

Poté jsme chtěli Pardubicím udělat celou značku oblečení, která se bude jmenovat Pardubickej lajf a bude originálně reflektovat věci, které k Pardubicím patří. Proto jsme udělali třeba tričko ‚Ať žijem já a ty‘, nápis nasprejovaný na Sukovce, pamatuju si ho tam už ze svého dětství a pořád tam je. Další tričko je s nápisem ‚Přežil jsem Pernštýnskou noc‘. Chtěli jsme si taky trochu šťouchnout do Afíčka, které má v názvu palác a žádný palác to přitom není. Takže jsme dali nákres paláce Hybských a pod to dali heslo ‚Tohle město má je jeden palác‘.