Historie kriminálu pokračovala po 2. světové válce, kdy se stal místem retribučních lidových soudů a následných poprav. Procesy po roce 1948 se zase dotkly desítek lidí z řad politické opozice. Věznice přestala fungovat v roce 1960, kdy se přiléhající krajský soud přesunul z Uherského Hradiště do Brna a okresní soud do budovy okresního národního výboru. Část justičního areálu poté sloužila správě SNB.

Na hranicích. Kontrola na hraničním přechodu s NDR v Petrovicích v roce 1981
Strach kvůli dětským botičkám. Češi pašovali za socialismu vše, co zde chybělo

Od 90. let 20. století se na opravu věznice hledají prostředky. Budovu se pokusila od ministerstva spravedlnosti získat zpět hradišťská radnice, ale neúspěšně.

Věznici donedávna spravoval Okresní soud Uherské Hradiště, který jeho část doposud využívá k uskladnění spisů. Na základě Memoranda podepsaného sedmi stranami přešlo hospodaření s věznicí pod stát. Ten chce za 430 milionů korun areál věznice opravit a uvnitř mimo jiné vybudovat Muzeum totality. Stavební práce by měly být hotové do roku 2027.

Tuzex. Ilustrační snímek
Mocný Tuzex: Bony u veksláků brali i esenbáci, videa mizela díky sexu a Rambovi

Po rozpadu monarchie došlo k prvnímu rozsáhlejšímu věznění jedinců z politických důvodů. V hradišťské věznici byli izolováni účastníci tzv. hodonínské prosincové stávky roku 1921. Za německého protektorátu tam trpěli čeští vlastenci a odpůrci nacistického režimu. Po osvobození pak lidé odsouzení mimořádnými lidovými soudy k trestnímu stíhání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů. Tehdy bylo v areálu věznice vykonáno několik desítek poprav.

O podobě přestavby někdejší věznice v Uherském Hradišti rozhodla už v minulém roce Regionální dislokační komise. Platí varianta, že v nyní chátrajícím vězeňském areálu by měl po jeho rekonstrukci sídlit okresní soud, okresní státní zastupitelství, probační a mediační služba a Muzeum totality. Varianta s předběžným rozpočtem kolem 430 milionů korun počítá například i s přístavbou pro vstupní foyer. Město chce navíc otevřít severní nádvoří veřejnosti.

Pomník připomíná 29 popravených

Popravovat se v uherskohradišťské věznici začalo po druhé světové válce, kdy tam probíhaly retribuční soudy. V padesátých letech, v době procesů inscenovaných komunistickou mocí, se věznice stala místem utrpení stovek lidí z řad politické opozice i lidí zcela nevinných.

Ve věznici přináležející k budově krajského soudu byli lidé trýzněni a vyslýcháni způsobem, který si v ničem nezadal s vyšetřovacími metodami gestapa. Dosvědčují to svědectví těch, kteří tamní hrůzou prošli, i zápisy z úředních protokolů. Jedinou připomínkou toho, co se za zdmi věznice dělo, je pomník se jmény 29 popravených.

Surové týrání
Mezi popravenými byl např. i Rudolf Lendhard, kterého estébáci před popravou surově týrali. Při výslechu používali elektrického proudu, kdy elektrody byly nebohému Lenhardovi střídavě přikládány na nohy, spodní část páteře a genitálie. Později musel být k soudu přinesen a i odnesen na nosítkách. Nakonec ho museli v nosítkách přinést i pod šibenici a doslova vysadit do oprátky. V té době se nacházela ve vazbě jeho snoubenka Marie Vajdová.

Hlavu Krista vytvořili vězni z kousků chleba

Před sedmdesáti lety tajně v hradišťské věznici vymodelovanou hlavu Krista z kousků chleba od dvanácti vězňů představil při návštěvě kdysi obávaného kriminálu senior Jan Janků.

Kolorovaný záběr z filmu natáčeného během procesu s Miladou Horákovou
Po mučivém škrcení Milady Horákové nesmělo zbýt nic, ostatky ani oprátka

„Je to velmi cenná relikvie, kterou jsme za zdmi toho žaláře vytvořili v květnu 1949, v těch nejhorších podmínkách, kdy tady krutý vyšetřovatel Alois Grebeníček začínal řádit. Podařilo se nám to pronést domů a uchovat až do dnešních dnů,“ popsal okolnosti vzniku cenného předmětu bývalý politický vězeň Janků. 

Politcký vězeň Rudolf Vašíček
Římskokatolický kněz, jezuita, protinacistický odbojář i politický vězeň Rudolf Vašíček byl v roce 1950 internován v uherskohradišťském kriminálu pod evidenčním číslem 217. Tam mu také byla sdělena obžaloba za založení ilegální protistátní skupiny s úkolem provádět hromadné převody přes hranice. Rudolf Vašíček byl následně ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 18 letům žaláře. Po třinácti letech v roce 1962 jej z vězení propustili.