Říká se: Mluviti stříbro, mlčeti zlato.  Naprosto přesně se toto lidové rčení potvrdilo u románu Josefa Formánka Mluviti pravdu, když se ho režisér  Dan Svátek rozhodl přenést na stříbrná plátna kin.

Zajímalo nás, jak na tuto událost nahlíží autor knihy Mluviti pravdu Josef Formánek.

Co se odehrává v myšlenkách spisovatele, když se dozví, že bude jedna z jeho knih zfilmovaná?
Pocit absolutního štěstí. Nejen protože s režisérem Danem Svátkem máme podobné vidění světa, ale též nás oba inspirují skutečné příběhy. Samozřejmě mě napadá, jestli se ten filmový obraz bude blížit tomu v mé hlavě, ale nechává mne to klidným. Třeba ten jeho pohled dá tomu neskutečnému příběhu nový rozměr. Prostě Danovi věřím. Jen to, že už se několik let zabývá sháněním peněz na ten film v USA a v Německu, sehnal špičkového scenáristu Mitche Markowitze, který napsal krásný film Dobré ráno, Vietname!, nebo mu hlavní roli přislíbil herec Christopher Plummer, který dostal před třemi roky Oscara, mně dává pocit, že ho opravdu ten příběh zasáhl a udělá pro jeho profesionální realizaci vše.

Jak by, podle vás, reagoval Waldemar Solar, předobraz Bernarda Marese, na zprávu, že vznikne podle knihy, která vypráví jeho cestu životem od okamžiku narození až do jeho smrti, film?
Asi by byl rád, že tak pestrý, krásný, ale i smutný život neprožil nadarmo. Že to možná někomu dá další sílu, chuť jít přes všechny překážky dál. Zdravím Tě, milej Waldemare, do nebe! Drž nám palce.

Kdyby přišla nabídka, abyste si ve filmu zahrál sám sebe, zvážil byste tuto možnost?
Jediná moje podmínka směrem k Danovi byla, že si zahraju v pětivteřinovém záběru hnusného a mlčenlivého dozorce ve Valdicích. (úsměv)

Současně jsme položili pár otázek i režiséru připravovaného filmu Danu Svátkovi. Proč právě Josef Formánek a Mluviti pravdu?
Mluviti pravdu je podle mne jeden z nejsilnějších románů o lásce, jaký jsem kdy četl. A to nejen o lásce mezi mužem a ženou, ale i o lásce k životu, jak Formánek sám ve své knize píše. Josef dokáže neuvěřitelným způsobem o životě přemýšlet a psát. A má na něj podobný náhled, jaký mám já.
Kdy vznikla myšlenka přenést Bernarda Marese na plátna kin? Bylo to tak, že jste četl knihu a v jednu chvíli jste si řekl: „Hm, to je dobrý, to bych chtěl natočit"?
To vlastně vychází z mé první odpovědi. Já už nedokážu číst nějakou knihu se silným příběhem, aniž by mne nenapadlo, jaký by byl z toho film. Myslím, že už při čtení knihy ji vnímám dost vizuálně, vlastně dokonce audiovizuálně. Vidím velmi detailně postavy, města, krajinu… Zvlášť, když to všechno někdo dokáže tak krásně popsat jako Josef Formánek. Mluviti pravdu je pro mne příběh příběhů a už dlouho mám sen jej zfilmovat, byť to určitě nebude jednoduché.
Kniha je dějově velice obsáhlá, čtenář prožije s hlavním hrdinou Bernardem Maresem celý jeho život, který začíná před 2. světovou válkou a končí v současnosti, nebude jistě snadné natočit takový film…
Samozřejmě není možné ve filmu obsáhnout celou knihu, a to právě bývá úkolem scénáristy: vytáhnout z ní to nejdůležitější a nejlepší. V případě Formánkovy knihy to bude o to složitější, že bych chtěl použít i ty krásné myšlenky a názor na život, které  jsou v Mluviti pravdu obsaženy, ba dokonce nahuštěny. Ale scénáristu máme skvělého, on se s tím jistě zdárně popere.

(dp)