Užila jste si premiéru?
Užila a moc. Na začátku jsem samozřejmě byla velmi nervózní, ale publikum bylo skvělé a nervozita brzy opadla. Celé představení se nám až neuvěřitelně dařilo, takže jsem vždycky v zákulisí po návratu ze scény ťukala na dřevo, aby to vydrželo. A vydrželo. I publikum bylo čím dál lepší, úžasně reagovalo, zažili jsme dokonce i potlesk na otevřené scéně. Divadlo je souhra, vše musí klapnout a záleží to jenom na lidech, kteří tam zrovna jsou. A přesně to se povedlo. Kolegové byli skvělí, všichni dali do představení maximum. Největší podíl na tom samozřejmě má pan režisér Jiří Jireš, který nám bohužel na premiéru onemocněl a nemohl si tedy ten úspěch užívat s námi. Vzpomněli jsme na něj s diváky při závěrečné děkovačce.

Bylo to vaše první setkání s operetou?
Setkala jsem se už s muzikálem, s divadlem se zpěvy, ale přímo s klasickou operetou tedy ne. A už vůbec ne jako herečka. To pro mě byla novinka. Ale proč ne? Ráda poznávám nové žánry.

V čem je podle vás tento zpívaný žánr náročnější?
Tak hudební divadlo je vždy náročnější, protože to znamená kromě hraní jako takového nácvik písniček, textů a choreografií, kapelu nebo tvorbu hudebních podkladů, jejich správné zařazení do hry apod. Ale já mám taková divadla ráda, protože kombinují moje dva koníčky – zpěv a herectví a taky proto, že se mi zdají divácky zajímavější, pestřejší.
Konkrétně v této operetě je pochopitelně velké množství písniček, posouvají děj a jsou jeho součástí, takže je potřeba, aby byly odzpívány přesně s těmi texty, jak jsou napsány, a aby jim bylo rozumět. Hned v první chvíli, kdy se mi dostaly do ruky nahrávky, bylo jasné, že pokud máme dodržet srozumitelnost, je třeba většinu písniček transponovat do nižší tóniny. Opereta je psána pro profesionální operetní zpěváky a zpěvačky, se kterými se samozřejmě co do pěveckého rozsahu nemůžeme rovnat. V tomto mluvím zejména za sebe, protože v této hře jsem zpívala celkem asi dvanáct písniček, z toho polovinu sólových, další se sborem a také několik duetů.

Kde se DS Hýbl s Mamzelle Nitouche představí?
V sobotu 19. května nás čeká ještě jedna repríza v České Třebové a samozřejmě doufáme, že si tuto hru ještě někde zahrajeme. Vše ale záleží na objednávkách, které probíhají prostřednictvím Kulturního centra, jež je naším zřizovatelem. Každý takový zájezd něco stojí a záleží na domluvě KC a konkrétního pořadatele. Rádi bychom si samozřejmě zahráli v některém z okolních měst nebo v některém z partnerských měst České Třebové. S Podskalákem jsme byli v Olawě a měli jsme pozvání i do Svitu, i když zájezd pak nakonec bohužel nevyšel, protože nám nevyhovoval termín. Většina těchto pozvání se řeší a realizuje až po odehraných představeních v České Třebové, kdy se ukáže, jak na hru diváci reagují, jak se líbí.⋌