Organizátoři festu se tentokrát vydali cestou world music a nutno poznamenat, že se do této žánrové „škatulky“ vešlo opravdu hodně. Muziky znělo ze dvou venkovních pódií i v komorním prostředí zámecké kaple nepřeberně, posluchači, kterých bylo kolem osmi set, si měli z čeho vybírat. A tak určitě dokázali omluvit i některé dramaturgické nedostatky (hlavně odchylky od avizovaných časů i míst vystoupení jednotlivých hudebních formací). Pokud ovšem došlo k neplánovaným pauzám, mohli si návštěvníci, mezi kterými bylo už tradičně i hodně rodin s malými dětmi, prohlédnout místní pozoruhodné arboretum, prodejní výstavku výrobků chráněných dílen domova, občerstvit se nebo jen tak „zalehnout“ v parku do trávy ve stínu korun mohutných stromů.

Hodnocení jednotlivých vystoupení přísluší kritikům. Přesto alespoň dvě poznámky. Znovu se v rámci festivalu představilo pražské Lachtaní divadlo Honzy Kovaříka a opět diváky nadchlo. Výkony „lachtanů“ i vypravěče v grón〜ském „Podivuhodném příběhu o Uquamaq“ byly jedinečné. Hudebním vrcholem letošního festivalu pak bezesporu byl koncert Českého klarinetového kvarteta (na snímku Karla Pokorného), které se představilo společně se známým multiinstrumentalistou Alanem Vitoušem, jenž se „klarinetistům“ staral o rytmiku.

Výkon této pozoruhodné hudební sešlosti strhával posluchače, kteří kapli zaplnili do posledního místečka, k opakovanému nad〜šenému aplausu. Bez přehánění se dá konstatovat, že zmíněný koncert patřil vůbec k tomu nejlepšímu, co v dosavadní historii „Letního hudebního festivalu pod hradem Žampach“ mohli jeho návštěvníci slyšet. Nezbývá než věřit, že se podobných hudebních lahůdek fandové kvalitní muziky dočkají na Žampachu i v příštích letech.