Voda a vzduch zazní mezi obrazy a sochami

Opera má mozaikovou formu, jsou to obrazy ze života umělce, včetně projekce artefaktů, fotografií a také vzácně dochovaných filmových záběrů Obrovského při práci. „Takový uměnovědný kabaret s filozofickým podtextem o relativnosti výsledků naší upřímné a poctivé práce," shrnuje Tomáš Hanzlík. Protože opera počítá s uváděním v galeriích, je obsazení velmi komorní: vypravěč, čtyři zpěváci, klavír a barokní pozitiv.
Vstupenky na operu Voda a vzduch za 250 korun lze zakoupit v Turistickém informačním centru ve Vysokém Mýtě, v Litomyšli a v Chocni nebo na e-shopu M-klubu.

Nebojte se opery Voda a vzduch, je jako život: chvíli slzy, chvíli nuda, chvíli smích

Vysoké Mýto – Městská galerie uvede 29. března v rámci výstavy díla Jakuba Obrovského operu Voda a vzduch inspirovanou životem zmíněného umělce. Jejím režisérem a zároveň autorem libreta a hudby je Tomáš Hanzlík. Muž, jehož život je prodchnutý hudbou, je vystudovaný muzikolog. Kromě toho, že komponuje, koncertuje také jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje.

Tomáši, předpokládám, že jste vyrůstal v hudební rodině, když jste se rozhodl pro studium muzikologie. Kdo nebo co vás nejvíce ovlivnilo při výběru povolání?
Bude to znít asi hrozně legračně, ale vážnou hudbu jsem poprvé slyšel na základní škole, byl to Mozart a byl jsem tím naprosto fascinovaný. Bylo mi tak deset. Nikdo z rodiny se o vážnou hudbu nezajímal a celé dětství jsem je tím dost terorizoval. Jednak posloucháním gramofonových desek a pak taky vrzáním na housle, což je pekelný nástroj, na který umí hrát opravdu hezky málokdo, a když, tak až po letech dřiny. Populární hudba mi připadala komická, v horších případech přihlouplá. Tohle ze mne dělalo dost velkého exota, téměř nikdo v mém okolí to nechápal a později jsem se často setkával s názorem, že je to intelektuálská póza. Ale není.

S muzikologem se člověk nesetkává denně, můžete přiblížit, co vše zahrnuje vaše profese?
Pokud chce americký scénárista ve filmu postavu člověka naprosto vyšinutého, zbytečného, nebo dokonce podvodníka, je to dost často právě muzikolog. Já se ale hudbou zabývám celostně, bádám v archivech, edituji starou hudbu, produkuji tři festivaly, pracuji pro rozhlas, učím na univerzitě, mám vlastní hudební soubor a ještě soubor dětské opery.

V roce 2004 jste uvedl operu Yta innocens (Nevinná Yta) v Národním divadle, od té doby jste napsal několik dalších oper a nepočítaně skladeb. Kde čerpáte inspiraci?
Tak dlouho jsem se zabýval jako badatel či interpret cizí hudbou, až jsem ji začal sám psát. Kompozici jsem nestudoval. Převaha oper v soupise děl naznačuje, že mám rád hudební divadlo. Největší inspirací jsou tedy specifické příběhy, které ale nelze bez emocionálního podtržení hudbou vyprávět.

Ve Vysokém Mýtě uvedete operu Voda a vzduch, inspirovanou životem a dílem malíře Jakuba Obrovského. V čem vás zaujal právě tento autor?
Jeho dílo i život je fascinující. Doba, ve které žil, to jak se všechny hodnoty během dvaceti let zcela převrátily, dvě světové války, ženy, které miloval a při tom mu dělaly ze života peklo… Je toho opravdu hodně. Žádná má opera mi tak nezměnila život. Je to trochu, jako bych zveřejnil svůj deník. A přitom jsou to deníky člověka, kterého jsem, bohužel, osobně nemohl potkat. Se všemi prohrami a chybami, co měl, to byl prostě borec.

Před tím, než jste začal psát a skládat, jste se měsíce věnoval badatelské činnosti. Dá se vůbec spočítat, kolik času jste do díla investoval od prvotního nápadu až do chvíle, kdy jste operu premiérově v září 2012 uvedli v Hodoníně?
Ke každému tématu jsem podnikal důsledný sběr materiálu, ale k Obrovskému to bylo nejnáročnější. Příprava trvala dva roky a mimo časové investice jsem také musel investovat do obrazů. Díky nim se ale začal ten detektivní příběh. Ale nebyl to jen důvod, jak se dostat k informacím. Ty obrazy mají zvláštní moc. Když se zklidníte a díváte se na ně, dostáváte stále silnější a nepopsatelně příjemný pocit, že ráj může být na zemi, že všechno dobře dopadne…

Jste autorem hudby i libreta v opeře Voda a vzduch a zároveň režisérem. Která z těchto rolí je vám nejbližší?
Dost často přemýšlím, jestli tohle usurpování tolika rolí není něco nezdravého. Když to ovšem porovnám se situacemi, kdy jsem byl například jen v roli skladatele, má to mnoho výhod. Nedochází k oslabení základní myšlenky jinými výklady, které jsou dost často matoucí (cizí dirigent, režisér). Nemám rád abstrakci. Voda a vzduch navíc vznikala s představou projekce obrazů, titulků, dobového filmu, je tedy psaná naprosto konkrétně a moc by mi vadilo, kdyby tahle souvislost nebyla dodržená.

Když si představíte, že jsem váhavý návštěvník, který zvažuje, zda se vypravit či nevypravit na operu Voda a vzduch, čím byste mě nalákal? O co přijdu, když zůstanu doma?
Hlavně bych chtěl zpochybnit vaši pochybnost stran termínu opera. Pokud nemáte rádi operu, tak se Voda a vzduch nebojte, protože to je spíš takový šansonový kabaret o jednom malíři, co rád maloval nahé ženy. Na druhou stranu to ale není vždycky jenom legrace. Jako život: Chvíli slzy, chvíli nuda, chvíli smích.
Rozhovor vedla Iveta Danko