K jedné z největších srážek došlo v lednu 1308 mezi německými žoldnéři, kteří postupovali od Chrudimi k Vysokému Mýtu, aby se spojili se zdejší posádkou a společně postupovali vstříc zásobovacímu oddílu, který byl z iniciativy krále Albrechta I. vypraven z Moravy na pomoc žoldnéřům umístěným v královských věnných městech, a skupinou východočeské šlechty vedenou Ctiborem z Uherska. Bitva, v níž většina německých žoldnéřů byla pobita nebo padla do zajetí, se odehrála mezi vesnicemi Turovem a Opočnem západně od Vysokého Mýta. Ctibora z Uherska za tento úspěch vysoce ocenil kronikář Dalimil.

Potvrzení statutu věnných měst

Ani žoldnéřské oddíly ve službách Habsburků umístěné v královských věnných městech však neprosadily habsburskou vládu v Čechách, neboť nakonec se většina české šlechty přiklonila na stranu Jindřicha Korutanského. Za této situace se dne 14. srpna 1308 Fridrich Sličný dohodl s Jindřichem Korutanským a vzdal se za odstupné 45 000 kop grošů pražských nároků na český trůn. Jeho vojska postupně do konce roku 1308 opustila Čechy. Ve smlouvě mezi Filipem Sličným a Jindřichem Korutanským byly zajištěny i nároky královny – vdovy Alžběty (Elišky) Rejčky (Richenzy) na věnná města a práva těchto měst. Věnná města však v této smlouvě nejsou výslovně jmenována, práva jsou potvrzena jen obecnou formulací. Královna – vdova Alžběta Rejčka se ihned po uzavření této smlouvy vrátila z Rakous, kam odešla na podzim 1307, neboť se prý v Čechách cítila ohrožena stoupenci Jindřicha Korutanského. Již 18. srpna 1308 v Nymburce potvrdila pěti uvedeným městům, která jsou v listině opět vyjmenována (Vysoké Mýto je na předposledním místě) všechna dosavadní práva a svobody a slíbila, že tato města nebude zcizovat. Tuto listinu je možno považovat za definitivní ukončení procesu formování královských věnných měst, neboť jejich vlastnictví a privilegia potvrzuje již jejich skutečná paní královna – vdova Alžběta Rejčka. Po 18. srpnu 1308 se Alžběta také ujala správy svých měst, za své vdovské sídlo si zvolila Hradec (proto je někdy v soudobých pramenech nazývána Hradeckou královnou) a začala pro správu těchto měst vytvářet vlastní správní orgány nezávislé na orgánech královských. Vládkyní východočeských věnných měst zůstala do počátku 20. let 14. století, kdy odešla z východních Čech do Brna a byla zajištěna jinými důchody. Takto tedy v dramatických událostech českých dějin prvního desetiletí 14. století se zrodila instituce královských věnných měst, která dále, zvláště pokud se týče správy těchto měst, procházela složitým vývojem, jehož sledování však již nepatří k připomenutí okolností udělení statutu věnného města Vysokému Mýtu a dalším čtyřem východočeským městům v souvislosti se sedmistým výročím této události. Zbývající čtyři královská věnná města mohou oslavit výročí svého statutu až později.