Pramenné doklady to však nepotvrzují. Není známo, že by Václav II. postoupil Alžbětě Jičínsko kdysi náležející královně Gutě, nebo ji jinak zabezpečil hned po svatbě. Zdá se, že král Alžbětu zabezpečil až v červnu 1305, když cítil, že se blíží konec jeho života. Tehdy, podle svědectví autora Zbraslavské kroniky, osmnáctileté Alžbětě (Elišce) Rejčce (Richenze), která mu v této době poradila první dceru, odkázal částku 20 000 hřiven stříbra, aniž by ji nějak blíže specifikoval.

První doklad

První doklad o zabezpečení královny výnosy z královských měst pochází až z počátku července 1307 (tedy z doby před sedmi sty léty). Tehdy umíral ve vojenském táboře u Horažďovic v jižních Čechách mladičký český král Rudolf I. Habsburský, syn tehdejšího římského krále Albrechta I. a vnuk známého vítěze nad Přemyslem Otakarem II. římského krále Rudolfa, kterého prosadila na český trůn v roce 1306 (po smrti posledního přemyslovského krále Václava III.) jedna ze skupin české šlechty orientovaná na Habsburky. Aby Rudolf vůbec mohl usilovat o český královský trůn, byl sjednán sňatek mezi královnou – vdovou Alžbětou (Eliškou) Rejčkou (Richenzou) a Rudolfem.

Zbraslavský kronikář opět dramaticky líčí poslední okamžiky Rudolfova života a jeho poslední setkání s manželkou Alžbětou ve vojenském ležení před Horažďovicemi. Podle kronikářova líčení zvýšil umírající král Rudolf I. své manželce, která se během roku již podruhé stávala vdovou, apanáž z 20 000 na 40 000 hřiven stříbra a tento královnin příjem zajistil důchody z královských měst Vysokého Mýta, Hradce, Chrudimě a několika dalších v kronice však nejmenovaných. To je tedy první doklad o tom, že se Vysoké Mýto stalo královským věnným městem. Jde však jen o líčení kronikáře, které nemá právní průkaznost. Tu má až listina vzniklá ve velmi složité mocensko-politické situaci v Čechách 5. října 1307.

Po Rudolfově smrti začal v Čechách boj mezi skupinami šlechty o obsazení královského trůnu. Jedna skupina šlechty podporovala mladšího bratra zesnulého Rudolfa, rakouského a štýrského vévodu Fridricha Sličného, druhá „domácího“ kandidáta Jindřicha Korutanského, pocházejícího z rodu hrabat tyrolských, kteří od roku 1286 vládli i ve vévodství korutanském. Za „domácího“ kandidáta byl Jindřich, který byl Němec a neuměl česky, považován proto, že byl manželem nejstarší sestry zavražděného českého krále Václava III. (dcera Václava II. a Guty Habsburské) Anny a podle tehdejších právních představ přecházel po smrti posledního mužského příslušníka rodu nárok na vládu na manžela jeho nejstarší sestry. Proto také byl Jindřich 15. 8. 1307 zvolen českým králem. Habsburkové se však svého vlivu v Čechách nechtěli vzdát, a tak se obě strany začaly připravovat k otevřenému boji. (pokračování za týden)