Po Moliérovi, útočících Švédech na Brno a konkurzu do historie dvou velkých evropských panovnic sáhli po detektivce v komediálním hávu. Mezi osvědčenými režisérskými matadory se totiž objevila zcela nová tvář a ke všemu velice půvabná. Jedenadvacetiletá Tereza Blažková, studentka Univerzity v Hradci Králové, bakalářský obor jazyková a literární kultura. Ve Viceně má na svém kontě několik krásných hereckých rolí, Popelkou počínaje a Marií Antoinettou konče. Teď se překvapivě rozhodla zkusit také režii a pro svůj režijní debut si vybrala detektivní komedii Jana Váchala „Madam Colombová zasahuje, aneb Kam zmizel ten diamant?". Nebývá častým zjevem, aby se režie ujala tak mladá divadelnice. Proto jsem za Terezkou zašel, aby nám  ke svému rozhodnutí řekla něco více.

Tereza Blažková.

Co bylo příčinou toho, že jste se pustila do režie?
S myšlenkou vyzkoušet si divadelní režii jsem koketovala již dříve. Nejsilnější režijní nutkání mě totiž vždy přepadalo při čtení nějaké zajímavé divadelní hry. V hlavě jsem hned začala do jednotlivých rolí obsazovat své herecké kolegy z Viceny a nebo jsem přemýšlela o technickém provedení hry. Činila jsem to však s vědomím, že bych se mohla do skutečné režie pustit až tak za patnáct,  dvacet let. Ve snu by mne nenapadlo, že se v režisérské roli postavím před soubor tak brzo. Ale život je někdy velice rychlý. Hlavním impulsem pro mé rozhodnutí se stala moje bakalářská práce, jejíž téma i podmínky splnění si žádají také praktickou část.

Proč jste ale zvolila právě detektivní komedii? To není vůbec lehký úkol…
Na současném repertoáru DS Vicena jsem již několik let nesmírně postrádala detektivní žánr. A když se k realizaci pěkné detektivky nikdo neměl, rozhodla jsem se toho chopit sama. V našem souboru máme rádi humor a naši diváci také, takže proto detektivní komedie.

Zajímalo by mě, jak vás jako mladou začínající režisérku berou vaši kolegové ze souboru?
Pokud jste o mně slyšel takové zvěsti, jako že na herce křičím, nebo že je dokonce biji, tak to je samozřejmě pravda (smích). Většinou se ale obejdu bez podobných donucovacích prostředků, poněvadž moji milí kolegové už pochopili, že jsem na ně přísná jen pro jejich vlastní dobro. Jinak si ale nemohu na nic stěžovat, protože se všichni snaží vycházet mi maximálně vstříc, nijak se nade mnou nepovyšují, berou vše vážně a za to jim patří můj dík.

A co vaše plány do budoucna. Zvítězí režie nad herectvím?
To myslím, nehrozí. Režie je totiž, z hlediska vynaloženého času, psychických a fyzických sil, mnohem náročnější než herectví. Obzvláště, když je režisér puntičkář jako já a dělá si sám ještě scénu, návrhy kostýmů, plakátu, programu a mnoho dalších věcí. Je to sice úžasná zkušenost, ale teď bych si chtěla od režie na nějaký čas odpočinout a zase se naplno věnovat herectví a především škole, kde mě budou za chvíli čekat státnice.

Rozloučil jsem se s přáním plného úspěchu po ochotnicku „zlom vaz". A v sobotu 6. prosince budu v ústeckém Roškotově divadle celý večer nervózní nejen za své kolegy, ale především za mladou nadějnou herečku a režisérku.
Pavel Sedláček, DS Vicena Ústí nad Orlicí