Pro historizující budovu brandýské sokolovny sestavil kurátor, mecenáš a zároveň spoluorganizátor festivalu Karel Babíček kolekci maleb mladých tvůrců, kterou nazval Umělci, milenci, narcisové. Hladké, kypivé objemy figurálních výjevů Dragany Živnovič se otevřeně hlásí k velkému baroku, a to v obou polohách, které mladá výtvarnice nabízí – v té vážné (Madona) i ironické (obrazy svalovců mezi obláčky). Výsledek je ovšem v některých případech trochu prvoplánový. Martin Krajc vystavil silně expresivní plátna, která prozrazují pedagogickou blízkost Michaela Rittsteina. Syrová, dravá a bezohledná malba diváka skutečně nešetří. Konečně Miroslav Polák maluje šťavnatě, s robustním, sympatickým sebevědomím vtipem. Výstava jako celek je svěží i provokativní, hledající, mladá.

Komenského sklípek se stal improvizovanou galerií pouze pro sobotní odpoledne. Mladá výtvarnice Ludmila Pacalajová tady nainstalovala cyklus kreseb a jednoho trojrozměrného objektu, vše pod titulem Objevování planety Brandýs. Návštěvník – snadno okouzlený působivým prostorem v umělém světle – po vzoru malého prince mohl nahlížet autorčiny vize pohádkového místa – planetky. Nejlepším kouskem tady byl bezesporu objekt se stylizovanými lidskými figurkami, které zlehýnka, v rozmanitých pozicích levitovaly, vyskakovaly, ale i padaly nabodnuté na drátcích.

Také při letošním Mámení se odhalovala socha. Rezavé květy známého kreslíře, scénického výtvarníka a od roku 1985 zejména sochaře Čestmíra Sušky našly své místo na palouku blízko známého brandýského bludiště, místo výtečné. Suška, člen skupiny Tvrdohlaví, která má důležité místo na české výtvarné scéně závěru dvacátého století, tady zúročil svou posedlost rozrušováním povrchu a vytvářením průhledů dovnitř objektů. Rezavé květy – to je veliká koule sestavená z pravidelných železných květů řezaných do zrezavělých plátů. Otvory mezi lístky jde pohlížet do vnitřku koule. A pohled je to okouzlující, nečekaný a zábavný.
Deváté Brandýské mámení je skoro minulostí. Naštěstí po něm stále zůstávají zajímavé obrazy a působivá socha, obojí lze – vedle mnohých dalších půvabů městečka – jen doporučit.

Ludmila Kesselgruberová
Česká Třebová