Koho a kdy napadlo založit organizaci Divadlo?
Sdružení jsem zakládal já a další dva členové z Hradce Králové. Založeno bylo v srpnu roku 2005. Ovšem divadelní činnost vykonáváme od roku 2003, kdy jsme začali hrát v Hradci Králové. Postupně jsme zakládali další divadla. Od května letošního roku sídlíme v Letohradě.
Co je hlavním cílem této neziskové organizace?
Snažíme se povznášet morálku českého národa, zakládáme divadla na místech, kde se toho moc neděje, a pak se staráme o udržení těchto divadel. Zajišťujeme kvalitní programy, peníze, propagaci, pečujeme o diváky i o umělce. Mým přáním je, aby byl vždy sál plný rozesmátých lidí.
Kde sháníte peníze na divadla?
Nejsilnějším finančním zdrojem jsou firmy - sponzoři. Na druhém místě jsou granty úřadů a na třetím vstupné.
Kde všude hrajete?
V současnosti máme divadlo v Hradci Králové, Letohradě, v Havlovicích, Mistrovicích a v „pralese“, kde jsme otevřeli Lesní klub. Od roku 2003 jsme uvítali v našich divadlech třináct tisíc diváků.
Kdo chodí na vaše pořady? Pozorujete, že by na vaše představení chodili stálí diváci?
Chodí k nám široké spektrum lidí od dvaceti do sedmdesáti let. Co se týká vzdělání, tak jsou to studenti, vysokoškoláci i dělníci. Nedá se říci, že by chodili stejní lidé. Řekl bych, že tak z poloviny jsou stálí diváci a ta druhá polovina jsou náhodní nebo nově příchozí. I stálí diváci se po čase mění podle toho, v jaké životní situaci se nacházejí, jestli chtějí chodit do společnosti, nebo ne.
Jak se odlišujete od ostatních divadel?
Většinou v našich divadlech můžete během představení popíjet víno a občerstvovat se. V sále je stolová úprava, a to také přispívá k větší spontánnosti. Nijak to neruší. Naopak to vytváří jiskřivou atmosféru a hercům se dobře hraje. Nemáme vlastní divadelní soubor, ale zveme kvalitní umělce přímo z festivalu Jiráskův Hronov. Takže divák vidí, jak se hraje divadlo v Ostravě, Praze, Brně, Slavičíně nebo v Klapý, a přitom nemusí jezdit daleko.
Od ostatních divadel se lišíme osobní péčí, občerstvením a zmíněnou stolovou úpravou. Diváky u vchodu překvapí, že je ředitel uvítá podáním ruky. Když známe lidi jménem, tak je oslovujeme. Pomůžeme z kabátu, usadíme je na místo ke stolku. Na každém stole je zapálená svíčka, která vytváří domácí atmosféru. Po občerstvení začne kulturní pořad. Dvě hodiny se smějí a po skončení pořadu nikoho nevyháníme domů. Diváci mohou posedět s přáteli nebo s umělci. A teprve když se jim chce, až osvěží tělo i ducha, tak se zvednou, rozloučíme se a odcházejí.
Také nám vrátí vyplněný dotazník. Do nich nám diváci píší své dojmy a e-mailové adresy. Máme vytvořený seznam stálých příznivců, které pak zveme na příští pořady. To je naše péče o diváky. Odlišujeme se také tím, že do našich divadel nepotřebujete sako a kravatu. Můžete přijít v pohodlném oděvu.
Myslíte si, že v moderní době počítačů a televize osloví divadelní hry i mládež?
Do našeho poslání zapadá i hraní mladým lidem. Záleží už na nich, jestli přijdou, nebo ne. Hrát pro pubertální mládež je velmi těžké a přiznávám, že této skupině mladých lidí se zvláště nevěnujeme. Smysl má založit divadelní soubor, třeba při gymnáziu, a mladým lidem se věnovat dlouhodobě. Nebudou mít čas na drogy a rozvine to jejich osobnost. Tato myšlenka ve mně klíčí, ale chce to promyslet.

(tz, re)