Fridricha Sličného podporovalo početné žoldnéřské vojsko, které naverboval v Říši jeho otec římský král Albrecht I. a koncem léta 1307 vtrhl s tímto vojskem a svým synem Fridrichem do Čech. Základnou pro působení těchto žoldnéřů se měla stát města královny – vdovy, která pochopitelně jako vdova po habsburském králi musela v politických a vojenských vztazích prosazovat habsburské zájmy. Především bylo třeba zajistit pobyt těchto žoldnéřů v blížícím se zimním období.

Co žádali měšťané

Do vojensko – mocenských vztahů tehdy jako aktivní činitel vstoupili měšťané těchto měst. Nebyli ochotni zřejmě jen splnit příkaz své paní a přijmout posádky žoldnéřů do svých zdí, ale za nebezpečí, které pobyt divoké žoldnéřské soldatesky mohl měšťanům přinést, žádali odměnu – potvrzení a hlavně rozšíření svých práv. K jednání mezi zástupci měst královny – vdovy, v jejichž čele stáli velmi pravděpodobně zástupci největšího z těchto měst Hradce (tehdy ještě ne Králové, tento název se objevuje až později), a římským králem Albrechtem I. a jeho synem Fridrichem Sličným na straně druhé, kteří zastupovali i přítomnou královnu vdovu Alžbětu Rejčku, došlo v habsburském vojenském ležení v blízkosti opatovického kláštera u Hradce.

Výsledkem tohoto jednání bylo, že římský král Albrecht I. a rakouský a štýrský vévoda vydali ve zmíněném vojenském táboře 5. října 1307 listinu, kterou je možno teprve považovat za potvrzení statutu královských věnných měst a rovněž jejich poměrně význačných privilegií. Zde je také uveden výčet tehdejších věnných měst – kromě již zmíněných tří měst ve Zbraslavské kronice to byla ještě Polička a Jaroměř (to jsou tedy ta další města, o nichž se kronikář zmínil jen obecně). Více věnných měst v roce 1307, tedy před sedmi sty lety, nebylo. Historickým paradoxem je fakt, že listina zakotvující postavení královských věnných měst, byla vydána politiky – římským králem Albrechtem I., a rakouským a štýrským vévodou Fridrichem Sličným, kteří neměli žádné právo zasahovat do záležitostí českých královských měst a potvrzovat a rozšiřovat jejich privilegia. Albrecht I. si toto právo snad osoboval z titulu římského krále a Fridrich Sličný se pravděpodobně v této době považoval již za českého krále, ale jeho naděje na český trůn se potom nikdy nerealizovala.

Privilegium

Kromě toho, že zde poprvé bylo určeno, která města se stávají majetkem českých královen a příjmy z nich (hlavně poplatky z míst jednotlivých domů nazývané šosovné, poplatky z provozování řemesel a výnos z daní) mají zajišťovat jejich důstojnou existenci, došlo k význačnému rozšíření nejrůznějších práv měšťanů těchto měst. Šlo zřejmě o politický ústupek panovníka za přeměnu těchto měst v základnu habsburského žoldnéřského vojska hlavně v nadcházející zimě 1307/1308.

Listina v obecné formě potvrzovala stávající práva měst (bez jejich vyjmenování) a v oblasti ekonomické nově vymezila jejich mílové právo, takže v okruhu jedné míle (cca 10 km) od města nesměl působit žádný řemeslník (žel listina tato řemesla nevyjmenovává) a nesměla zde vzniknout ani krčma. Dále význačným ekonomickým privilegiem byla možnost daná obchodníkům z těchto měst nakupovat přímo kutnohorské stříbro, které dosud mohli ve jménu krále vykupovat jeho horní úředníci – urburéři. Ekonomický význam mělo i snížení platů z městských gruntů a venkovských statků měšťanů a omezení vybírání daní v těchto městech jen na případ, kdy panovník vypsal daň vzhledem k svatbě své dcery. A to byla ještě výše daně pevně stanovena, aby nemohla být panovníkem svévolně měněna. Dále byl osvobozen od všech platů ve prospěch panovníka dovoz materiálu potřebného k výstavbě města (kámen, dřevo), město Hradec dokonce tímto privilegiem získalo část královského lesa Boru, aby odtud mohlo bezplatně získávat potřebné dřevo k výstavbě.

Právo soudit

V oblasti soudní a správní byla výrazně rozšířena pravomoc městských rad na úkor práv královského úředníka – podkomořího, který dosud měl hlavní slovo ve správě královských měst. Městské rady uvedených měst dostaly právo soudit všechny trestné činy s výjimkou falšování mince, znásilnění ženy a útoku na dům, které dále zůstaly v pravomoci podkomořího. Měšťané dostali právo pohánět šlechtice před zemský soud kvůli větším dluhům, pokusy měšťanů obejít městskou radu a hledat soudní rozhodnutí u podkomořího měly mít za následek ztrátu této pře (prohru).