Rokenrolové rytmy ovládly v sobotu sedmý ročník Letního hudebního festivalu pod hradem Žampach. Pohodové letní setkání, které si v zámeckém parku nenechalo ujít hodně přes 500 lidí, zde ovšem není poslední letní akcí. Unikátní areál s rozsáhlým arboretem navíc představuje ideální tip na prázdninový výlet.

Před horkem se ukryli pod stromy

Šťastná sedmička se pro tematicky laděný festival naplnila beze zbytku. Nad třicetistupňovými vedry mohli návštěvníci v klidu mávnout rukou, zámecký park s nespočtem vzrostlých stromů je před sluncem spolehlivě ochránil. Příznivé podmínky byly základem intenzivního rokenrolové „řádění“, jež odstartovala přesně v poledne ústeckoorlická skupina Mezcal. Posluchače, mezi nimiž nemohli jako každý rok chybět klienti místního Domova, postupně namlsala další devítka kapel a svižné melodie se na Žampachu hrály až do pozdních nočních hodin.

Kromě doprovodného programu v podobě osvědčeného Lachtaního divadla Honzy Kovaříka či ohňové show českotřebovské skupiny Tartas zažil festival letos také jednu premiéru: vůbec poprvé se aparatury muzikantů přestěhovaly do zámecké kaple sv. Bartoloměje. „Velmi se tam vyvedlo vystoupení žamberské skupiny Wasabi, která si zahrála unplugged, tedy bez použití elektrických nástrojů,“ hodnotila po skončení festivalu jeho hlavní pořadatelka Lucie Kalousková.
Už nyní je zřejmé, že sympatický festival bude svou historii psát i nadále, a to je nejlepší možná zpráva pro všechny jeho příznivce. Podle informací internetového serveru Domova uspza.cz se osmý ročník uskuteční 16. července 2011.

Od pochodu po srpnovou pouť

Činnost Domova pod hradem Žampach, jenž se stará o 119 klientů, vydařeným festivalem zdaleka nekončí. Akcí, které především pomáhají integraci obyvatel zařízení, připravili zaměstnanci celou řadu. „Naše sezona začíná Pochodem přes tři hrady 8. května, právě u nás je již několik let startovní místo. Nejen při této akci pořádáme prohlídky areálu,“ říká vedoucí sociální péče Domova Jaromír Fabián a pokračuje: „Další významnou akcí byla pátého června Zámecká slavnost, během níž prezentujeme výrobky aktivizačních center Domova jako keramiku, svíčky, ruční práce.“

Zatímco pro klienty Domova budou letní prázdniny ve znamení výletu například do boskovického Westernového městečka, královédvorské ZOO, polských Stolových hor nebo Beskyd, na Žampachu bude opět živo 21. srpna během tradiční poutě sv. Bartoloměje. Hodinu po poledni se bude v zámecké kapli sloužit mše, na kterou naváže hudební program.

Stovky stromů k vidění po celý rok

Zájemci o prohlídku areálu mohou žampašský Domov navštívit kdykoliv a podle slov Jaromíra Fabiána jsou každopádně vítáni. Řadu let je pro ně velkým lákadlem zámecké arboretum s přibližně čtyřmi sty druhy rozmanitých dřevin, jež široko daleko nemá konkurenci. Od února 2007 je navíc řádným členem Unie botanických zahrad České republiky.

V prosinci loňského roku sice arboretum utrpělo újmu po nevybíravém vandalském „nájezdu“, do letní sezony jde již znovu v plné kráse. „Bylo to nepříjemné, ale dali jsme arboretum do kupy rychle, přístupné je celoročně,“ potvrzuje Lucie Kalousková.

JAK TO VIDÍ JAN POKORNÝ

O přínosu setkávání dvou odlišných světů

Asi každý z nás má svá oblíbená místa, kam se rok co rok se železnou pravidelností vrací a díky nimž dá na chvíli vale starostem všedního dne. Napadá vás nějaké takové? Jistě ano, ať už jde o zapadlý kout daleko od civilizace, nebo „jen“ zahrádkářskou chatu pět metrů od hlavní silnice.

Pro mne je místem duševního i fyzického odpočinku už delší dobu areál Domova pod hradem Žampach, a to hned z několika důvodů. Jednak zůstávám i v moderní době příznivcem parků vystavěných na stromech a zeleni, bez přebytku technických vymožeností. Tamní zámecký areál je přesně takovým případem, kde sluníčko ani v letních měsících nehraje prim.

Žampach je ale především místem setkávání lidí s naprosto odlišným vnímáním světa. Duševně handicapovaní mají možnost spřátelit se během chvíle s návštěvníky areálu a obětaví pracovníci Domova dobře vědí, že takový způsob integrace je pro jejich svěřence k nezaplacení. Během hudebního festivalu tancují pod pódiem všichni spolu a jak mi kamarádi muzikanti potvrdí, zejména v nočních hodinách mají zkušené ošetřovatelky mnohdy problém poznat, „který je ten jejich“. Jako by se rozdíly gumovaly!

Závěrem jednu osobní zkušenost na téma „jak někdy stačí ke štěstí opravdu málo“. Vzpomínám si na rozpačité pocity po prvním setkání s klienty Domova před sedmi lety, kdy jsem vůbec nevěděl, jak na jejich bezprostřednost reagovat. Na vině byla určitá rezervovanost, kterou mám přirozeně vůči neznámému, a všudypřítomné předsudky. Roky ale ubíhají a já se na žampašské „ahóóój“ a obligátní dotaz „bude polka?“, jež jsou stokrát upřímnější a k věci než hromady složitých keců všude možně (čtenář odpustí), těším víc a víc.

(jp)