„Všichni ve mně vidí prezidenta, já jsem hlavně inženýr, investor a taky spisovatel,“ řekl o sobě ve středu autor dnes již jedenatřiceti knih.

Jak byste stručně popsal svoji „literární kariéru“?

Začínal jsem s detektivkami. Napsal jsem čtyři, hned s první jsem vyhrál jakousi druhou cenu v Praze a to mě povzbudilo. Potom jsem se přeorientoval na literaturu faktu, knihy o výtvarnících a v poslední době na cestopisy.

Můžete přiblížit svůj poslední titul?

Na Aljašce jsem byl skoro dva měsíce, ale prošel jsem tolik kilometrů, že bych obešel zeměkouli. Bylo to 45 tisíc kilometrů pěšky, autem, letadlem i lodí. Ale čtenář se setká i s pohledem na její historii. Spal jsem ve stanu, pořízení více než dvou set fotografií bylo někdy i docela nebezpečné. Třeba při setkání s medvědy.

Co nyní připravujete?

Připravuji knihu o severním pólu. I z této cesty mám kompletní deník. Každé knize předchází poctivá příprava, kdy si nastuduji všechno, s čím se mám setkat, a k tomu si poznamenávám konkrétní události a zážitky, které později zpracuji. Chystám i knihu o Islandu, ještě se chystám na cestu do konkrétních oblastí, které chci nafotografovat. A také připravuji své paměti, měly by vyjít příští rok.

Co vám přináší setkávání s autory literatury faktu?

Tato setkání jsou pěkná tím, že jsou česko-slovenská. Já si toho velmi vážím a od kolegů se také učím. Vyměňujeme si knihy, zavzpomínáme si, pohovoříme o svých koníčkách. Každé takové střetnutí je vzácné.

Jak tuto literaturu hodnotíte?

Knih literatury faktu přibývá, ale je třeba, aby se držely věrně faktů a nepracovaly s fikcí, věrně zachycovaly skutečnost. Někdy se píše literatura faktu bez poznámek, s takovým odstupem času a zeširoka, že je v ní nakonec méně života. A to by nemělo být.

Máte své literární krédo?

Rád se pohybuji na hraně. Píšu někdy až příliš upřímně. Vždycky jsem se držel zásady, že nemám rád věci dopředu jasné, ale takové, o které musím bojovat, za které třeba dostanu. Někdo si třeba řekne: třiasedmdesátiletý a jde na severní pól. Ale já půjdu třeba i na jižní. Proč ne? Nikdy jsem se necítil v literatuře velkým autorem. Kritik je jen jeden, čtenářů mnohem víc. Moje krédo je: skromně, poctivě a nenechat se odradit. Naši generaci objektivně posoudí až ta další.

Jak se vám líbí v Letohradě?

Přiznám se, že jsem tu poprvé. Ale je to rozprávková záležitost. Jsem mile překvapený upraveným náměstíčkem, zámkem, dýchá tu historie. A kde dýchá historie, tam je třeba vstupovat opatrně a vždy s úctou.