Muzikálový příběh o svobodě, socialismu a rock´n´rollu zůstal, neopírá se však o „chuligána" Bejbyho, který rozvířil stojaté vody maloměsta. Větší prostor v něm dostali jiní, aby vyprávěli o době, kdy kluci vyrůstali na ulicích, přátelství mělo cenu zlata, první lásky byly složité a lidé si museli setsakra dávat pozor na to, co říkají…
Divadelní kus o několika dějstvích a s živou muzikou nastudovali současní i bývalí studenti gymnázia pod režijním vedením Lenky Janyšové. Ta dala příležitost celému hereckému i muzikantskému ansámblu, aby scénář vybrousil svými nápady do současné podoby. Jak se to souborákům a Lence Janyšové povedlo, mohou posoudit diváci tuto sobotu od 19 hodin a v neděli od 17 hodin v Malé scéně.

Dubnová premiéra měla úspěch, o vstupenky byl takový zájem, že Veselé zrcadlo znásobilo reprízy. O úspěšném představení jsme si s režisérkou Lenkou Janyšovou rádi popovídali.

Lenka Janyšová

Šakalí léta, to je muzikálová klasika. S jak velkou úctou jste pracovali s námětem?

Dělat divadlo, o němž už existuje film, je vždycky hendikep. Ač mám muzikály ráda, mnohdy i jejich filmové zpracování, a je pro mě lákavé je zpracovat divadelně, snažím se úplně vyhnout filmové podobě. Proto jsem pracovala s knihou Petra Jarchovského a ještě hodně věcí do scénáře dopsala. Na film jsem se snažila nedívat, studenti ho také neznali, takže filmová podoba tam skutečně není.

Proč? Obáváte se srovnání, nechcete nikoho kopírovat? 

Nechci se nechat ovlivnit, tady inspiraci nehledám. Já se chci inspirovat vlastním příběhem, který si přečtu, a ne filmovou podobou!

Ale Šakalí léta jste viděla?
Před mnoha lety, ale teď ne. Pokud po naší premiéře nějaký problém nastal, tak to bylo s rolí Bejbyho. Jak mně bylo řečeno, Bejby je hlavním hrdinou filmu. To však v našem zpracování není. My nehrajeme o Bejbym, ale o té době, o vztazích mezi mladými lidmi a také o strachu a obavách. Bejby je pro nás jeden z mladých kluků, který přinesl do života jedné rodiny řekněme jiné chování, jinou muziku, možná jiný pohled na svět. Ale neměl být tou ústřední postavou. Proto má velmi malé pole působnosti, a ani se nemůže projevit.

Takže pro roli Bejbyho jste v souboru Dejdara nehledala.
Ne, v žádném případě.

Výsledná podoba je týmová práce?
Vloni jsme měli rozpracovaného Nikolu Šuhaje a nepodařilo se nám dospět k nějakému scénáři, který bych uměla uchopit. Viděla jsem však, že by študáci zase chtěli hrát větší divadlo. Ta parta, která se mnou teď pracuje, ještě žádné větší nedělala. A protože byli zdatní ve zpěvu, ale i pohybově, dala jsem jim na výběr z několik scénářů. Volba padla jednoznačně na Šakalí léta. Tvořili jsme je spolu. Nechali jsme tam to, co „uhrajeme", vyškrtali role, na které jsme buď „neměli", nebo je nepotřebovali. To, co zůstalo, hrajeme.

Vy jste tu dobu zažila, studenti ne. Byl to pro ně problém se vcítit do období budování socialismu?
Nesmírně mě překvapili, že si s naprostou přirozeností vzali tu svoji roli z jiné doby za svou a přitom v ní nežili. To se nám, myslím, podařilo a vidím to jako velké plus naší inscenace.

Reakce publika na premiéru i reprízy byly skvělé. Jste ta, která po představení přijde a už jen chválí, nebo vytýkáte chyby?
Študáci už mě tak berou, že jsem člověk, který umí pochválit, ale to by jim nestačilo. Čekají na to, co Lenka řekne. Jsou rádi, když té kritiky není moc, ale kdo jiný jim má říct, že se úplně všechno nepovedlo, že ač lidé tleskali, ještě někde máme nedostatek. Ano, jsem ta, která přijde, řekne díky, byli jste skvělí, ale…

Ono nastudovat takové představení jistě nebylo jednoduché, prý máte v souboru jak maturanty, tak i vysokoškoláky…
Studenti mají hodně aktivit, a sladit to všechno dohromady, to byl velký problém. V závěru jsem je potřebovala mít všechny pospolu, a to se nedařilo. Celou hru, i se světly a se zvukem, jsem viděla až na generálce, a to už je na velké zásahy pozdě.

Jak dlouho vlastně trvalo nastudování scénáře?
Bylo to víc než sto padesát hodin. Mimo vyučování. Náročné to pro ně samozřejmě bylo, nicméně kdo dělá divadlo, ví, že v samém závěru se bez sobot a nedělí neobejde. A je ochoten je obětovat.

Když někdo ze souboru odejde, kde hledáte nové členy? Děláte ve škole nábory?
Nedělám. Studentům řeknu, že kdo z nich chce zkusit hrát divadlo, učit se mluvit a pohybovat na jevišti, a třeba taky se zbavit zbytečné trémy a strachu, ať mezi nás přijde. Všimla jsem si, že je to hodně záležitost tříd, v jedné je pět lidí, kteří se věnují divadlu, v jiné nikdo.

Už se stalo, že mezi vámi byl skutečný talent, o kterém jste si myslela, že by to mohl dotáhnout daleko?
Určitě, už jich bylo víc. Je však pravda, že je to tvrdý chlebíček a já nemám vzdělání na to, abych studenty mohla plnohodnotně na vysokou školu tohoto zaměření připravit. Museli by si najít nějakého profesionála.

O lecčems asi vypovídá, že v souboru jsou i vysokoškoláci, že si čas na divadlo v Ústí najdou.
Je úžasné, že stále mají tu potřebu jít s tou skupinou lidí dál, předávat jim zkušenosti. V tom jsou nenahraditelní. Vysokoškoláci se už chovají jinak než študáci z gymplu. Ti pak vidí, jak všechno může být uvolněné a hravé, ale že je divadlo také o té tvrdé práci a že i když se v jednu chvíli řehtáme, nastane zlom a je třeba začít makat.

Připomínky k vašemu představení se asi našly…
Bylo těžké všechno najednou skloubit. Někteří měli pocit, že by třeba v kapele mohlo být zastoupeno víc nástrojů, ale hrajeme v Malé scéně, nemůžeme celý prostor „zaplácnout" kapelou. Připomínky přišly, ale nebyly míněny zle.

Ohlasy byly ale velmi pozitivní, to soubor musí nabíjet?
Určitě. Proto si myslím, že by byla škoda, kdybychom se Šakalími léty teď skončili. V příštím školím roce bych to představení chtěla posunout někam dál.

Nezkusíte Šakalí léta sehrát na nějaké divadelní přehlídce?
Jestli představení udržíme, tak bych to určitě chtěla zkusit. Je zajímavé slyšet názory lidí, kteří se v divadle pohybují a hodnotí jej na jiné úrovni než laické. Kritiky se nebojíme, náš soubor už je na různé hodnocení zvyklý, a nebude mít problém ji přijmout. Když se zadaří a pošlou nás dál, fajn, když ne, můžeme se zamyslet, a nebo taky říct, myslíme to jinak, než vy vnímáte.