Napsal ji Českotřebovák Jan Peringer a jako motto zvolil: „Zármutek zkracuje život. Proto bychom si ho neměli dopřávat více, než je nezbytně zapotřebí.“

Tato slova naznačují, že nás autor hodlá nějak rozveselit, přestože obrázek na titulní straně navozuje atmosféru spíše hřbitovní, a leckoho už díky tomu možná napadne: Kristepane, snad nás autor nebude ohlupovat příběhy, které nám budou radit, jak máme žít, abychom uspěli! Jestliže právě tohle si někdo pomyslí, již při čtení první povídky s názvem shodným s názvem celého souboru, mu zákonitě dojde, že je všechno jinak, a nesporně bude mile překvapen, zjistí totiž, že autorův název je ironizující.

V souboru, jenž nám Jan Peringer předkládá je pětadvacet povídek s názvy, které už samy o sobě nabudí zvědavost, například: Půjčovna manželů, Mistr zemřel, Mohlo to dopadnout daleko hůř, Za seriály krásnější, Letní škola nadávání, Smutný konec Rychlého Billa. Texty všech povídek dějově zasahují do mnoha oblastí lidské existence a činnosti (vztah rodiče k dítěti, tradiční pohádkové postavy, vztah žena – muž, o sběratelích, ze soudní síně, o úřednicích, statistice a na závěr i kovbojská), jsou velmi čtivé, chytré, plné humoru, který je někde laskavý, místy dost jízlivý, často až břitký a ostře satirický, vlastně je takový, jaký si postavy, o kterých se píše, zasluhují. Mohou působit různě: pobavit, poučit, píchnout do některé naši slabůstky či neřesti, možná donutí leckoho, aby si nějakou svoji nectnost uvědomil.

Ano, je to chytrá knížka, a přestože je v tiráži uvedeno, že jde o druhé vydání, vězte, že to první bylo jen pro úzký okruh blízkých, přátel a známých Jana Peringera. Závěrem mi nezbývá než popřát knížce úspěch u čtenářů (zaslouží si to!) a autorovi, aby nás nenechal dlouho čekat na jeho další knížku.

Milan Dušek