Tím, že je vtipná, a svým vztahovým sdělením. Jedná se o čtyři manželské páry, které jsou v různém stádiu svého vývoje. Je tam jeden manželský pár, který způsob vzájemné komunikace teprve hledá. Jsou hodně divocí a vypadá to na rozchod. Nakonec se ale nerozejdou a zkusí to spolu znovu. Takže je to takové pozitivní.

Vzal jste si něco z této komedie do svého života?
Že bych si z toho textu vyloženě bral něco do života, třeba recept, jak žít nebo jak si budovat vztah, tak to asi není, ale leckterá scéna mi připomněla, jak to chodí.

Co by na této inscenaci mohlo diváky zaujmout nejvíce?
Zaprvé herecké výkony, které jsou v některých případech výjimečné, pak zvláštní forma scénického členění. Máme na jevišti tři simultánní prostory – tři ložnice. V každé trůní jedna velká postel. Příběh prochází všemi třemi prostory, někdy i současně, takže je to zajímavá skládačka.

Poukázal jste na skvělé herecké výkony, takže s pardubickými herci se vám spolupracuje dobře?
Obecně se mi s pardubickými herci dělalo obvykle dobře. Co se týče této konkrétní inscenace, tak musím říct, že jejich snaha o dobrý výsledek a tudíž připravenost na zkoušky je enormní. Něco takového jsem už dlouho nezažil – od prvních aranžovacích zkoušek již většina obsazení umí text, což je v tomto žánru nejpodstatnější. Pokud je hra postavená na slově a komunikaci, musíte znát nejenom svůj text, ale i text partnera, abyste se jako postava mohla nechat překvapovat tím, co ten partner řekne.

V originále se tato hra jmenuje Bedroom Farce. Když to přeložíme doslova, tak je to Postelová fraška. Je to tedy fraška?
Myslím si, že není. Rozhodně to není taková fraška, jak si člověk frašku běžně představuje – tedy vulgární projev, zakopávání, nakopávání, zemitý humor. Je to silný vztahový příběh, jenž však obsahuje životní paradoxy, které by v divákovi měly vyvolávat smích. Je to něco, co se hodně podobá televizním sitcomům, jako jsou třeba Přátelé.

Sitcomy asi děláte rád, že?
K sitcomům jsem se dostal už před lety. Na divadle jsem udělal spoustu situačních a konverzačních komedií a pak jsem pokračoval i v televizi, protože sitcom jako žánr je v podstatě nasnímané divadlo. Nepoužívají se u něj žádné filmové postupy, ale jde o to, aby gag byl dobře naexponován a potom vypointován. Jakékoliv umění navíc pak zvyšuje nebezpečí, že diváka rozptýlí a tím omezí jeho smích.

Z postele do postele není první komedie, kterou tady uvádíte. Máte tedy ke komediím obecně bližší vztah?
Já se směju rád. A co se týče mé profese, tak se komediím nevyhýbám. Jsou kolegové, kteří je nedělají rádi, ale mě baví objevovat princip, jak to navléknout, aby se divák na konci toho řetězce slov, gest, pohybů a mimiky prostě zasmál.

Do Pardubic se vracíte už poněkolikáté. Jak se vám s místním divadlem spolupracuje?
Dobře. Mám nějaký předpoklad, co můžu očekávat, a většinou je naplněn více než na sto procent. Ne ve všech divadlech je to, co se v nich děje, jenom o divadle. Někdy to bývá o politice, penězích či vztazích, což si myslím, že nebývá výsledku úplně ku prospěchu. A tady to funguje všechno naprosto standardně a opravdu je příjemné se sem občas vypravit.