VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Povídání s muzikantem Jakubem Drymlem

Ústí nad Orlicí - „Andílek“, který sbalil batoh a vydal se do Prahy.

6.5.2010
SDÍLEJ:

Jakub DrymlFoto: archiv Mothers Angeles

Kolik let jsem se nepotkal s kapelníkem skupiny Motherś Angels Jakubem Drymlem, už nespočítám. Moře věcí se ale za tu dobu změnilo. Proti mně sedí ani ne tak idol náctiletých dívenek, jako spíše vyzrálý muzikant, za chvilku dvaadvacetiletý. Hned v úvodu říká, že by to chtělo pár hodin spánku, a není se čemu divit. Právě se totiž vrátil z Ostravy, kde s „andílky“ odehrál poslední z deseti koncertů v rámci dubnové šňůry skupiny Divokej Bill.

Marně přemýšlím, kdy a kde jsme se my dva setkali poprvé.
Já vím kdy. Skoro před pěti lety na jamu, hráli jsme do rána a pak nás odtamtud vyhodili.

To bylo v době vzniku kapely, která ale měla i nějaké prapočátky, nepletu se?
Počátek samotného hraní začal rebelií v sedmé třídě, kdy jsme se s dnešním basákem Petrem rozhodli zahrát na Dnu matek, to byla prestižní akademie základní školy. Tak jsme si nagelovali vlasy, půjčili brýle a elektrické kytary. Pak jsme taky zpívali na kůru a hráli na španěly.

Má tedy název dnešní skupiny něco společného s místem, kde jste prvně účinkovali?

Základ je spíš v mém průšvihu někde ve škole, že jsem byl známá firma, učitelka mi říkala maminčin andílek. Na její počest jsme kapelu pojmenovali Motherś Angels.

Umíte hrát na nespočet hudebních nástrojů. Vzpomenete si po letech na první den s kytarou, která vám očividně přirostla k srdci a rukám nejvíc?
Já jsem začínal na akordeon a bicí, na kytaru jsem začal hrát z úplně praktického důvodu: bicí na holky moc nefungovaly. (směje se) Ale kdo mi strčil kytaru do ruky (zamyslí se), jo už si vzpomínám. Kamarád měl dvanáctistrunku a ukázal mi první dva akordy e moll, a dur. Zpívali jsme: umím jen dva akordy. To mi bylo tak dvanáct.

První desku s názvem Žár jste s Motherś pokřtili v únoru 2007. Co se vám v souvislosti s ní vybaví?

Musím se přiznat, že jsem se k desce vrátil teprve po letech a zrovna večer předtím, než jsme jeli do zlínského studia. Byl jsem doma sám a popadla mě nějaká melancholie. Po čtyřech letech jsem ji konečně pochopil.

A k čemu jste došel?
Ukázalo mi to určitě nějaké období. Tenkrát nám bylo šestnáct, sedmnáct, když jsme desku točili. Žár bylo startovní album, první zkušenost ve studiu, deska nám ale otevřela cestu třeba na České hrady.

Když jsme u těch festivalů, a těch jste s Motherś v posledních letech navštívili nepočítaně, který z nich vám utkvěl v paměti a proč?
Minulý rok na Jam rocku v Žamberku. Dostali jsme nádherný čas na hlavním pódiu, ten den bylo na festivalu snad deset tisíc lidí. To jsem měl pocit takové té náhlé přítomnosti (úsměv).

V letošním roce jste se rozhodli natočit druhé album. Je hodně jiné, hrají na něm jiní „andílci“?
Strašně moc se od té doby změnilo, přístup kapely, zkušenosti z koncertů. Je to cesta nějakého vývoje. Praktický rozdíl je třeba v tom, že nová deska je celá v češtině.

Příjemně jste mě tím překvapili, na první desce to bylo tak půl na půl. Proč ta změna?
Najednou jsem se ztratil v množství anglicky zpívajících kapel, zjistil, že mám obrovský zájem něco sdělit. Psaní textů mě šíleně baví, zamiloval jsem si to. Po natočení Žáru jsem začal strašně číst, poezii a literaturu vůbec.

Koho konkrétně?

No nejradši mám pořád Baudelaira. Abych to upřesnil, já prostě nejsem kluk z Anglie, narodil jsem se ve Sloupnici. Jestli mám něco sdělit, musí to být lidem u nás. Nechceme nikoho napodobovat, jsme kapela z české garáže (smích).

Když už jsme u těch změn, vaši fandové jistě nepřehlédli posilu v podobě klávesáka Johnyho Bartoschka.

Johny k nám přišel začátkem minulého roku. Potřebovali jsme vyplnit, rozšířit emoce o tu barvu, roztáhnout naši hudbu do šířky. Díky Johnymu se nám otevřely dveře do mnohem větších možností, můžeme si pohrát s aranžemi.

Kde vidíte největší přednosti čtvrtého „andílka“?

Johny má obrovský talent, cit pro detail, před námi dělal filmovou hudbu. Slyší analyticky, je obrovsky schopný aranžér.

Pokud vím, rozprchli jste se do světa. Daří se vám nějak pravidelně zkoušet?

Pořád zkoušíme ve Sloupnici na Vedralce, jezdíme tam společně na víkend jako dřív. Hrajeme třeba osm, devět hodin denně, trávíme spolu co nejvíc času. Já jsem přes týden v Praze, Petr v Brně, Béďa ve Verměřovicích a okolí a Johny v Ústí.

Vy jste se dostal, pro mě dost nečekaně, do hlavního města. Co vás tam zaválo?
To byla úplně šíleně spontánní akce. Odmaturoval jsem v milované Litomyšli a nevěděl, kam bych měl jít a co dělat. Na vejšku na pajdák se mi nechtělo (smích). Zkusil jsem vošku v Litomyšli, tam jsem ale byl jen dva měsíce a zjistil, že to nemá cenu. Kamarád mi okolo Vánoc povídal, že půjde do Prahy. Tak jsem mu řekl, že příští týden jedem, vzal si batoh a vyrazil s ním.

Do Prahy s jedním batohem, tak to je síla.
Hledal jsem si práci, za měsíc ji našel a už tam jsem rok a půl. Pracuji v hudebním oddělení domu dětí v Praze 8. Vedu hudební kroužky a také mladou kapelu. Nedávno jsme třeba uspořádali interaktivní pořad napříč žánry o Beatles.

Naplňuje vás tahle práce, anebo sníte o tom, že se budete natvrdo živit muzikou?
To je strašně silně řečeno, hlavně to člověk nemůže nikdy vědět.

Dobrá. Zbývá vám kromě práce a muziky vůbec čas na něco jiného?
Jak mám hodně komunikativní práci i muziku, jsem hodně a rád mezi lidmi. Když mám ale volnou chvíli, vyrazím třeba do lesa nebo čtu. Trávím volno jakoby opačně.

Vy jste během letošního dubna odehráli šňůru deseti koncertů s Divokým Billem, jak se vám podařilo dostat na turné tak známé kapely?
To je náhoda. S kluky jsme se viděli na Českých hradech, potkali jsme se jednou, podruhé. Z ničeho nic mi začátkem roku zavolal Roman Procházka z Divokýho Billa, jestli bychom s nimi nehráli na jarní šňůře. Tak jsem se nenápadně kousnul, jako že to promýšlím, a řekl jo!

Přijalo vás „billovské“ publikum? Přeci jen jste o dost jiná kapela.

No to jsme si mysleli taky. Jenže na Billa chodí rozmanité publikum, mladí lidé, starší i nejstarší. Zkušenost to byla úžasná. Úděl předkapely je přijít, tři čtvrtě hodiny hrát a lidi to chtějí jen přečkat. My jsme končili koncerty s rukama nahoře, jejich fanoušci nás přijali výtečně. Ani jsme to nečekali.

Neodpustím si indiskrétní otázku: na koho během turné spadla role střízlivého řidiče?
Snažili jsme se střídat, ale já jsem teda neřídil (smích)! Většinu odřídil náš manažer a technik Petr Mikulecký, Peky je takový náš pátý, nenápadný člen. Jet strašně moc kilometrů a ještě hrát koncert totiž fakt nejde.

Podívejme se ještě na vaše aktuální album Můj dům. Od prvního Žáru je dělí čtyři roky, není to na české poměry trochu moc?
Na profesionální kapely jo, pro nás samozřejmě ne. Ani jsme neplánovali, že budeme desku točit, rozhodli jsme se začátkem roku.

Zaslechl jsem, že jste desku natočili za pět dní, což mi přijde jako neuvěřitelně krátká doba.
Je to skoro rekord na nahrávání desky (smích)! Chtěli jsme, aby to znělo přirozeně, ne moc uhlazeně. Že se to povedlo, je díky úžasnému studiu ve Zlíně. Točí tam všechny muzikanty dohromady, ne po stopách. Stáli jsme tam čtyři kluci na place, červená, klapka a jedem! Natáčeli jsme od pondělí do soboty, další tři dny byly na míchání.

Dávalo vám společné nahrávání pocit, jako kdybyste stáli normálně na pódiu?
Přesně tak. Je to trochu nebezpečné, věci musí být na sto procent. Člověk už ví, jestli je tam jiskra, nebo ji nahrávka nemá.

Slabinou nových desek ale bývá často mastering. Nástroje jsou od začátku do konce nahlas a pořádně není nic slyšet.
Mastering dělal Petr Vavřík, což je basák kapely Buty, společně s Liborem Mikoškou, kytaristou kapely Narvan. Oba mají obrovské zkušenosti. Mastering se mi moc líbí, zachovala se přirozenost, každý nástroj je k přečtení. Nečekal jsem, že za pět dní natočíme desku, která se může zvukově rovnat deskám točeným měsíc.

Nicméně návštěva studia nebývá zrovna levnou záležitostí, na kolik vás přišla?

Zlínské studio je na svou kvalitu dost levné. Když si to spočívám, celková částka byla asi padesát tisíc korun, což je na české poměry hrozně málo.

Už v sobotu bude váš velký den, v Kotelně CD Můj dům slavnostně pokřtíte. Kdo vám jde za kmotra?
Přijedou kluci z Divokýho Billa, část kapely nám desku pokřtí. Chystáme také takové uvítací video, ale víc o něm nebudu říkat, to je překvapení (úsměv).
Večer ozdobí svou účastí také originální kytarista Honza Ponocný.
Skamarádili jsme se v Českých Petrovicích na srubech Haida, kde jsme oba hráli. Zavolali jsme mu a on řekl, že přijede!

Osmého května se uzavře další důležitá kapitola. Už přemýšlíte, jak kapelu nakopnout dál?
Abych pravdu řekl, letošní jaro pro nás bylo obrovsky náročné. Natočili jsme desku, v dubnu odehráli šňůru s Billem a teď bude křest. Že to vše dopadlo, je pro nás obrovský úspěch, kterého si vážíme. V květnu bychom chtěli natočit další video, do konce léta máme nějaké festivaly, mezi nimi i Rock for People.

Takže sny do budoucna nechybí?

Snažím si postavit život tak, abych si mohl plnit sny.

JAN POKORNÝ

6.5.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Městská policie. Ilustrační foto.

Agresora zkrotili až strážníci

Ilustrační foto

Kerhartice už se dotahují na čelo

Odvážní prožijí Noc venku

Vysoké Mýto - Zakusit tvrdý chleba lidí bez domova, to je nabídka Azylového domu pro ženy a matky s dětmi. Takzvanou Noc venku pořádají už ve čtvrtek.

Řidiči z lednové srážky s vlakem hrozí až pět let

Lanškrounsko - Lednovou srážkou nákladního automobilu a osobního vlaku RegioJet, k níž došlo na přejezdu mezi Krasíkovem a Rudolticemi na Lanškrounsku, se stále zabývají policisté.

Slova trenéra vyburcovala jeleny. Tankovali desítku

Letohrad - Deset zápasů, deset výher, třicet bodů. To je dosavadní bilance úřadujících mistrů hokejbalové extraligy mladšího dorostu, kteří ve skupině C kosí jednoho soupeře za druhým.

AKTUALIZOVÁNO

Člen ANO převedl pozemky na tchyni, městská firma je pak koupila za pětinásobek

Pardubice - Opoziční politici z ODS upozornili na další podezřelé nákupy městské akciové společnosti Služby města Pardubic. Ty měly v roce 2016 nakoupit za více než pět milionů korun lesní pozemky u Černé za Bory, které pouhý rok předtím koupil v dražbě člen představenstva SmP a zastupitel za hnutí ANO na Městském obvodu Pardubice I Karel Hron za 959 tisíc.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT