To, že „Podlesácká harmonika" táhne, dokázal znovu nabitý sál hostince U dubu i plný rozměrný venkovní stan posluchačů, kterým bylo dění na pódiu přenášeno na velkoplošnou projekci.

Osmnáct? Skvělý věk

Duší jedinečného setkání je od začátku Jaroslav Skalický. Hlavně díky jeho obětavé práci se v Podlesí pořádá kulturní podnik, který nemá jen tak obdoby. Kvůli skvělé atmosféře „Podlesáckých harmonik" se do Podlesí každoročně sjíždějí harmonikáři a heligonkáři doslova z celé republiky. Letos jich bylo přes tři desítky. Už tradičně nechyběl ani Miloš Sibera z Těchonína. Ten navíc přivezl Jaroslavu Skalickému originální dárek: velkou „známku" s osmnáctiletou „Podlesáckou harmonikou". Sám k tomu řekl: „Osmnáct let je nádherné výročí pro Jardu, který přehlídku dělá. A osmnáct, to je hlavně krásný věk. A harmonika kvete, což je nejdůležitější."
Sálem nezněla jen „ta naše písnička česká." Mezi vystupujícími byl totiž i pětadvacetiletý Tomáš Hladký ze Žatčan na jihu Moravy, který vystoupil v kroji. „Pozvala mě sem mamka, která tu má přítele. Budu hrát lidovky z Moravského Slovácka, něco aj slovenského. A proč mám kroj? U nás je to zvyk, já tak chodím hrávat. Je tu hodně lidí, to je dobrý. Písničky, které se tu hrají, mi sice moc neříkají, uvidím, co řeknou lidé na ty moje. Mám trošku trému, ale to mám asi před každým hraním," prozradil. Na harmoniku hraje Tomáš Hladký „jen" tři roky, což by ale asi hádal jen málokdo. Navíc výborně zpívá. Sál jeho výkon odměnil mohutným aplausem. „Jsem moc spokojený, to jsem nečekal," svěřil se.

Písně, co hřejí u srdce

Mezi posluchači byla i Marie Žemličková z Moravan u Holic. S vystupujícími si často zazpívala. „Jsem milovník muziky, drží mě to od dětství, moji rodiče hodně zpívali, mně snad každý večer. Bylo to nádherné. Je škoda, že dnes mladé maminky děti ke zpěvu už tolik nevedou. České písničky zahřejí u srdce. Jezdím sem pravidelně, podobně ale i na jiné srazy, tady je to ale snad nejkrásnější," chválila.