Vyskočí z auta, kytaru přes rameno, vyřídí dva, tři telefonáty a už zařizuje další věci. Dopoledne byl Libor Pavlata v Olomouci, odpoledne na skok v Hradci Králové. Dramaturg festivalu Jam Rock, jenž propukne v Žamberku 3. června, se už delší dobu nenudí. Program třídenní akce dává dohromady již od loňského listopadu. Na rozhovor pro Deník, který se točil především kolem třetího ročníku největší hudební akce v regionu, si přesto čas našel.

Malinko jsem zapátral a zjistil, že loni přes „psí počasí“ navštívilo Jam Rock více jak dvacet tisíc lidí. Na druhý ročník festivalu se vám vzpomíná asi hezky, viďte.
Jde o to, jak to počítáme, výpočty totiž existují dva. (usměje se) Jednak je počet unikátních návštěvníků, pak také součet ve všech dnech. Loni ve třech dnech přišlo dvacet čtyři tisíc, ale unikátních návštěvníků bylo dvanáct tisíc.

Pokládáte takové číslo za úspěch?
Jednoznačně je považujeme za úspěch, přišlo ještě o dva tisíce lidí víc než rok předtím. Jednak je to tím, že lidé v Žamberku jsou zvyklí, je to podhorský kraj. Na rozdíl třeba od Hradce jim troška deště nevadí. V Hradci se objeví centimetrový mráček a už půl města nikam nejde.
Druhá věc je, že premiérový ročník se povedl nadmíru. Jen tak mimochodem, trhnul všechny rekordy v České republice od roku 1990, nikdy nikde nebylo na prvním ročníku deset tisíc lidí.

Předloni deset, posledně dvanáct tisíc, napovídá předprodej, že by návštěvnost mohla ještě poskočit vzhůru?
K desátému dubnu jsme měli prodáno třikrát víc než vloni. To pochopitelně neznamená, že bude trojnásobek i na konci, jen že lidi začali dřív kupovat.

Můžeme tedy hovořit v rámci tisíců?
Určitě. Už máme prodáno hodně přes pět tisíc.

Areál pod rozhlednou Rozálkou ale není nafukovací. Kolik je schopen podle vašich propočtů pojmout návštěvníků?
Ten areál pojme zhruba dvacet tisíc lidí. Čekáme, že bude možná zase o dva tisíce lidí víc než posledně, něco kolem čtrnácti, patnácti tisíc. Záleží na počasí v konkrétních dnech, hodně lidí se rozhoduje přímo na místě.

To mi přijde jako paradox, vedle šestitisícového města vyroste druhé, a k tomu dvakrát takové.
No na tři dny ano (úsměv).

Přejděme k programu třetího Jam Rocku. Žánrově je opět velice pestrý, čím jste se řídili při výběru jednotlivých skupin?
Máme takovou jednotnou dramaturgii pro každý rok. Čtvrtek metalový, pátek kultovní a sobota popová. Akorát vzhledem k různým termínům se dějí výjimky. Třeba Tři Sestry nejezdí kromě Rock for people žádný festival, my je máme. Mohou ale jenom ve čtvrtek, ale je to kapela, kterou i metalista snese.

Co si mám představit pod pojmem kultovní pátek?
Alternativní kapely, mimo hlavní rádia. Spadl nám do toho Kryštof, který nemůže v sobotu.

Z české špičky je na Jam Rocku kde kdo, hodně mě ale překvapilo jméno Gabriella Cilmi. Dalo velkou práci přitáhnout do Žamberka tuhle populární Australanku?
To jsou věci kontaktů. (úsměv). Protože jsme časopisové vydavatelství a s cizinou spolupracujeme dlouho, nebyl zas až takový problém navázat kontakty s manažery. Navíc na sruby Haida, co máme v Českých Petrovicích, jezdí Pavel Turek. Pracoval třináct let u McLarenu ve Formuli 1, s lidmi ze showbusinessu se zná osobně. No a takhle jsme se dostali ke Gabrielle Cilmi.

A proč padla volba právě na ni?
Jednak výborně zpívá, i když druhé cédéčko je na moje gusto příliš popové. Naživo jede ale podstatně víc rockově než na desce.
Není to náhodou zpěvačka jen jednoho hitu, a sice písničky Sweet about me? Takových muzikantů už bylo a bude.
První desky prodala dva miliony šest set tisíc. To je strašně moc na dnešní dobu, i na Západě se vypaluje (smích)! Hit Sweet about me navštívilo na youtube přes dvaadvacet milionů lidí, což je neuvěřitelné. Bohužel u nás ti, kteří Gabriellu Cilmi vydávali, nedokázali lidem propojit hit s jejím jménem. Když to někomu pustím, tak si myslí, že to je Amy Winehouse.

Druhé zvučné jméno třetího Jam Rocku pochází z dalekého Mexico City. Dává přítomnost Panteón Rococó tušit, že letošní festival bude více „skáčkový“?
Ano, a také více punkový. Panteón Rococó představuje přechod mezi obojím.

Program ale obsahuje také jedno nečekané jméno, a sice domácí Hashbery. Není to první kapela z regionu, která u vás hraje, jdete jim tedy naproti?
Určitě se snažíme podporovat Žamberk a okolí, ale není to slepá podpora, musí splňovat kvalitu. Hashbery bych vypíchl, to je kapela, která hraje úplně luxusně.

Od Hashbery a programu přejděme k věci, která na plakátu tolik vidět není, hraje ovšem na Jam Rocku velkou roli. A to je hygiena, kterou jste vzali, co tak vím, zgruntu.
Letos jsme se přihlásili do programu Čistý festival, představuje to povinnosti jako třídit odpad. Chceme nejčistší festival v republice. Na příští rok navíc plánujeme dosévání louky a její pravidelné sekání.

Je ale reálné něco takového v „městě“ pro patnáct tisíc návštěvníků vůbec uskutečnit?
Doposavad je v České republice zvykem, že festival rovná se brajgl. My to tak nechceme, trend ve světě je prostě jiný. Naším vzorem je jeden festival v Kalifornii, tam pomalu nevidíte papírek.

Jam Rock mi přijde na region velmi ambiciózní, možná až příliš. Kam jej až chcete dostat?
Jam Rock překonal malé festivaly a vlastně i ty střední. Velkých typu Rock for people ještě nedosáhl, tam rozhodně ještě není. Momentálně bych jej označil za největší regionální festival. Letos jsme přidali třetí pódium. Přijde mi, že na festivalech chybí humor, máme tam Komiky s.r.o. Jinak hrát budou dvě pódia na střídačku, nikdo o nic nepřijde.

Těžko asi můžete chtít v relativně malém Žamberku ještě větší podnik.
Přesto to tam směřujeme (úsměv), louky pod Rozálkou jsou nekonečné. Za rok chceme pozvat už někoho opravdu známého, ale aktuálního. Nechceme vykopávky, jaké jsou na některých festivalech.

Všude se skloňuje krize, přijde mi ale, že po festivalech je stále hlad. Projevila se podle vás v muzice nějak ekonomická recese?
S krizí ubylo lidem peněz a staly se dvě věci. Začali si vybírat, teď jedou na jeden festival, maximálně ještě na jeden další. Velké festivaly přibyly, ale malé ubyly brutálním způsobem.

Za padesát kapel, které nabízíte, zaplatí příchozí ani ne čtyři sta korun. To je docela vysoká karta ve hře o návštěvníka.
Něco dotuje naše vydavatelství LP Records. A hlavně polovinu za lidi platí Coca Cola. Nízkou cenu se nám daří držet díky dotování. Budeme přesto rádi, když letos skončíme někde kolem nuly.

V jakých cifrách se pohybuje rozpočet velkých českých festivalů?
U opravdu velkých festivalů v řádech desítek milionů.

A u Jam Rocku?
Co se nás týče, to je interní věc (smích).

(jp)