O víkendu 17. a 18. července za tropických veder festival nabídl kromě koncertů domácích i zahraničních kapel, divadelních představení a všeho výše zmíněného také maximum pro divácký komfort – osvěžující sprchy, filmy v chládku kaple, pestré občerstvení s výběrem nápojů, atraktivní historický fotoatelier, dětské pískoviště… a především plochu nesevřenou přenosnými ploty a nehlídanou drsnými security… I to je vedle kvalitního programu důvodem spokojenosti, uvolnění a pocitu pohody všech diváků i účinkujících, kteří často po svém vystoupení zůstávají užít si festival společně s návštěvníky. První páteční kapelou byly energické vysokomýtské Dědovy blechy, představivost posluchačů podpořilo svou ambientní elektro akustickou hudbou ukrajinské duo Zapaska, kapela Rudovous současným, autentickým folklórem rozpohybovala i toho, kdo zatím jen poslouchal. Jazzman P. J. Ryba s kapelou The Fish Men řekl: „Hudbu dělám pro lidi. Chci, aby tančili, bavili se, já sám chci na pódiu vylétnout o dva metry výš, létat nad pódiem, aby lidi viděli, jakou z toho mám obrovskou radost." To se v Žamberku beze zbytku naplnilo. Hvězda večera, legendární Progres 2, má stále co říct pamětníkům i mladým. O tom svědčil zaplněný areál a nadšený ohlas publika. Syrové i něžné Ladě „nehladily človíčky po dušičce", právě proto si ale vysloužily obrovskou podporu posluchačů.
Sobotní dopolední program věnovaný malým divákům děti prostřídávaly s odbíháním do sprch, zábavou v herním stanu, hrami na pískovišti, sledováním filmu v kapli… Královsky se bavily u písniček, pohádek, soutěží i her, téměř všech se mohly aktivně účastnit, třeba když bylo nutné pronést areálem princeznin čtyřicetimetrový nos, učily se na pódiu tančit… Hudební a divadelní program se střídal až do noci. Moises Bethencourt svým hlasem a španělskými rytmy roztančil převážně ženy, biodivadlo Napříč.cz předvedlo nepopsatelnou punkovou show, divoké i citlivé písně slovenské Romaniky zasáhly emoce všech, při koncertu Blanky Šrůmové a Jana Sahary Hedla už neseděl opravdu nikdo. Autorskému, dosud v našich končinách neznámému, divadlu Do houslí za jeho komedii Výročí tleskal ve stoje celý areál!
Američtí Nat Osborn Band „dostali" a roztančili každého. Skvělou energickou, výbušnou muzikou, komunikací s publikem, šarmem… Šermířsko-kaskadérská show s otevřeným ohněm Hrabě Monte Christo diváky svou magickou atmosférou „přimrazila" k lavičkám. Celé představení sledovali téměř bez dechu, zasloužený potlesk byl frenetický.
Co lepšího si přát na závěr?
Brněnští Poletíme? s Rudolfem Brančovským a jeho nezaměnitelným hlasem, texty s dvojsmysly i narážkami, to byla poslední festivalová kapela. Po několika přídavcích už to vypadalo, že je publikum nepustí z pódia a Poletíme? poletí i s posluchači až do bílého rána… Noční letní kino pro nespavce pod širou oblohou v teplé noci nabídlo skvělého Karla Rodena v českém filmu Fotograf. A to byla už skutečná tečka za festivalem Orlická brána 2015. „Mohu slíbit, že i v příštím roce, kdy chystáme jubilejní desátý ročník festivalu s programem pro celou rodinu, rádi zůstaneme festivalem bez plotů," řekl Daniel Kubelka, ředitel festivalu. Foto: Tomáš Vodička