Trutnovský festival patří k těm, které se lidem vryjí do paměti. „Dobře známý a kultovní" svátek hudby a setkávání se, jak o něm píší pořadatelé, byl letos věnován obětem u Sand Creeku a ideálům 17. listopadu 1989. Václav Havel konečně vždy patřil k jeho velkým podporovatelům. A o tom, že v Trutnově nejde vždy jen o hudbu, svědčí i malá anketa mezi návštěvníky, kteří mi na otázku, co je do Trutnova přivedlo, na kterého z vystupujících se nejvíce těší, odpovídali například takto: „Hudbu? Tak zaregistroval jsem Patti Smith, tu si určitě půjdu poslechnout, ale jinak jsem tady hlavně kvůli kamarádům, jezdíme sem už léta!" Tenhle festival na lidi prostě zapůsobí. A oni se vrací.
Věnování letošního ročníku dvacátému pátému výročí Sametové revoluce a jejím ideálům je symbolické. „Pravda a láska" jsou hodnotami, které jsou zde všudypřítomné. Když do vás na Trutnově někdo vrazí, omluví se. Lidé jsou tu tak nějak slušnější, zdá se mi. Festival navíc oslavil svých 25 let v roce 2012. Počítáme-li jeho historii od roku 1987, kdy byl první „východočeský" Woodstock rozehnán v nedalekém Volanově. A letos si připomněl třicítku. Počítáme-li jeho počátek od roku 1984, kdy Martin Věchet, hlavní organizátor a duše celé akce, pořádal koncert ve Starých Bukách u Trutnova. Ať už je to ale ročník kolikátý chcete, platí, že tahle akce se ideálům roku 1989 a jejich stálému připomínání věnuje soustavně.

Undergroundové kořeny konečně drží pohromadě i program, který je každoročně velmi multižánrový. A světe div se, ono to funguje. Propojení folku, rocku, metalu, swingu, DJs, elektroniky, … Svoboda je zkrátka patrná i v dramaturgii „fotra všech fesťáků". Na třech pódiích tak lidé měli možnost slyšet a vidět 90 hudebních vystoupení (nepočítám-li do nich hudební produkce na čtvrté scéně – Hare Krishna), filmové projekce, diskuse, ale i bohoslužby. Festival stále připomíná i postavu básníka Ivana Martina Jirouse, po kterém je pojmenována jedna ze scén. Právě na ní proběhla i většina nehudebních vystoupení, včetně premiéry filmu Fenomén undergroundu za účasti tvůrců, setkání s pomocným biskupem pražským Václavem Malým nebo diskuse o indiánech.
Na festivalu zahrála celá plejáda českých kapel a muzikantů, vrcholem ale bylo jistě vystoupení zahraničních hostů. Na prvním místě to byl koncert Patti Smith, která ty, co její hudbu znají, nadchla, a ty, co se s ní setkali zde poprvé, minimálně zaujala. Sedmašedesátiletou Američanku, básnířku a muzikantku, která v Česku vystoupila teprve popáté a se kterou v minulosti hrál například i Čech Ivan Král, ale s naší republikou spojuje i její angažovanost. Byla to totiž ona, kdo v roce 1976 vyzýval k propuštění tehdy vězněného Ivana Martina Jirouse.

Lahůdkou jiného žánru potom bylo vystoupení britských blackmetalových Cradle of Filth, kteří si na Bojišti odbyli svůj český ne-metalový debut. Podle jejich bubeníka Marthuse, původem Martina Škaroupku z Brna, totiž v Čechách na žádné jiné multižánrové akci nikdy nevystoupili. „Nečekali jsme ani, že tady tak uspějeme, že budeme dokonce přidávat! Jsme z toho paf! Navíc jsem strašně rád, že hrajeme před Ondřejem Havelkou! To je úplně skvělý, to nemyslím ironicky, to myslím opravdu vážně!"
Vedle Ondřeje Havelky, který ovšem na Trutnově zahrál již několikrát v minulosti, se v programu objevil poprvé také Jiří Suchý, který zde vystoupil s Evou Pilarovou. A jak hodnotil své vystoupení zde? „Já si připadal jako křesťan předhozenej v amfiteátru lvům, teď to kolem burácí… Je to tak zvláštní atmosféra! Já jsem člověk malého divadla a tohle jsem vlastně zažil za víc než půlstoletí podruhé v životě, jednou v Plzenci, a to už je padesát let, a od tý doby ne. Tohle bylo takové divadlo malých forem, jen asi dvěstěkrát zvětšené," řekl hned po vystoupení.

Josef Jan Kopecký