O čtyři dny později však výstavní prostory zaplní loutky a dřevěné objekty Antonína Maloně. Čertíci, beránci s ukrytým šuplíkem, houpací oslík, okřídlený kůň nebo žonglující klaun, to jsou jen některé z hraček a loutek, které vyrábí Antonín Maloň z Brna. „Jeho loutky jsou krásné, ale i veselé a vtipné. A hlavně, s každou loutkou si návštěvníci mohou hrát, stejně jako s dřevěnými hračkami a mechanickými objekty,“ láká Jana Vondrová k návštěvě muzea děti i jejich rodiče či jiný doprovod.

Maloň sám se nazývá „rozpolcenou duší mezi mašinkami a výtvarnem“. Je vystudovaným strojním inženýrem a projektantem. „Maminka řekla: ´Udělej si řemeslo, pak si dělej, co chceš. Ale zpočátku to nešlo. Odvaha zůstat v dílně přišla až v roce 1991,“ říká šestapadesátiletý výtvarník. Od té doby prý nepracuje, ale má životní náplň. Vystavuje nepravidelně, pouze v případě, že ho někdo přemluví. Za nejhezčí považuje spolupráci se Studiem Dům Evy Tálské, dále s projektem Nachové plachty bratří Formanů a s La Stodolou divadla Continuo. Výstavy Maloňových prací byly na louce i na dvorku, v hlavním městě i v zahradě. Jeho práce znají i v Rakousku, Holandsku, Dánsku a objevily se i na Festivalu of America Folklife ve Washingtonu.

(pá)