Obligátní otázka. Kdy jste začal fotit a jaký byl váš první fotoaparát?
Otázka sice obligátní, ale vždy na ní nachytám sám sebe. Někdy říkám, že jsem začal fotit na přelomu let 2008 a 2009, kdy jsem si koupil svoji první digitální zrcadlovku (Sony A300). Vzápětí si pak ale vzpomenu, že to bylo už mnohem dříve. Někdy v roce 2004 mi táta koupil malý kompakt Kodak a s tím jsem cvakal všechno, co moje oči viděly. V té době hlavně přírodu a okolí našich lanškrounských rybníků.

Netradiční autoportrét… Proč zrovna tento žánr?
Odpověď na tuto otázku hledám vlastně již celkem dlouho. Zatím mám dvě varianty toho, proč v mojí volné tvorbě dominuje autoportrét. Určitě za to můžou moje fotografické začátky, kdy jsem si chtěl s fotoaparátem raději vystačit sám. A to i v roli modela, abych nemusel nikoho prosit a otravovat. Postupně jsem si v tom našel systém a klid, žádné nervy ani stresy. Dokonce bych řekl, že celý ten proces je pro mě jakýsi terapeutický. Od doby, co bydlím v Praze, skrze lanškrounské autoportréty unikám všemu betonu a velkoměstskému tlaku.

Na fotografii třeba ležíte ve vodě… Potřebujete na focení dalšího člověka, nebo vše fotíte pouze sám?
Záleží jak která fotografie. Primárně se ale snažím udělat si vše sám, protože přítomnost druhých mi narušuje proces. Ovšem ne vždy je zcela možné udělat fotografii pouze vlastními silami. Někdy požádám o pomoc sestru nebo mamku.

Fotíte pro Elle, automobilky, reklamu i svatby. Je těžké se dneska prosadit? 
Ano, a může za to internet. Troufnu si říci, že co se týče komerční tvorby, tak je to těžké hlavně od té doby, co lidé objevili kouzlo mobilní aplikace Instagram. Fotografování se stalo dobře dostupnou aktivitou, která může dobře vynášet i bez větších nákladů či investicí. Fotoaparáty jsou v dnešní době levné a mobilní telefony už umí fotit velice slušně. Pro mě je ovšem fotograf s velkým „F“ především ten, který není jen pouhým „cvakačem“ a následným „aplikátorem“ filtru v mobilu či počítači. Podle mě to člověk musí mít v sobě. Musí umět předat „něco“ navíc než jen obrázky s hezkými barvami. Naštěstí i v této době, kdy jsme zahlceni fotkami ze všech stran, se najdou tací, kteří kvalitní fotografii umí náležitě ocenit.

Jste také trojnásobným vítězem soutěže Czech Press Photo. Kdy jste vyhrál a s jakými snímky?
Stalo se to v letech 2014, 2015 a 2016. Výhry v letech 2014 a 2015 byly za série z reportování pražského Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku a třetí výhra za rok 2016 byla za cestovatelskou fotografii pořízenou v bukovém lese v Pomořansku.

Je to pro vás „nej“ ocenění?
Pro mě je nej ocenění to, že jsem v očích lidí zafixován jako ten, který nedělá jen komerci, ale věnuje se i vlastním věcem. To mě žene kupředu, protože dostávám podněty z různých prostředí a světů. Každý je diametrálně odlišný a zároveň obohacující. Ale pokud se bavíme o nej ocenění v rámci mého profesního životopisu, tak rozhodně ano. Soutěž Czech Press Photo má velké jméno a byl jsem pokaždé neskutečně šťastný a vděčný, že se zadařilo.

Nyní chystáte velkou výstavu v Lanškrouně. Fotografie, které tam vystavíte, vznikly jen ve městě a okolí?
Vystavené velkoformátové fotografie jsou focené především v okolí Lanškrouna a Podorlicka. Fotografie vznikaly v průběhu let 2012 až 2017.

Přibližte, na co se mohou návštěvníci výstavy těšit?
Fotografie, které jsem vybral na výstavu, jsou výtažkem toho nejlepšího, co se mi za posledních šest let urodilo. Jsou tam zakódována různá moje životní období, radosti i smutky nebo naděje i zklamání. Jedinečná pro mě samotného bude určitě tím, že vůbec poprvé vystavuji doma v Lanškrouně. Navíc v tak velkém a hezkém prostoru, jako je právě „konírna“ našeho muzea. A bude tam i kus živé přírody.

Je to vaše první výstava?
Moje třetí samostatná výstava. Předtím jsem měl jednu v Českých Budějovicích a pak v Praze. Co se týče Lanškrounska, tak tam je to moje první. Doma jsem ještě výstavu neměl a každý se ptal, kdy už to bude.

Existuje v rodném městě místo, kam se s foťákem rád vracíte?
To je jednoznačně můj potají a neoficiálně přivlastněný les za našimi rozlehlými rybníky.