Právě jeho sugestivní přednes veršů mezi fascinujícími obrazy Josefa Žáčka patřil k zážitkům vernisáže, vedle koncertu „Té Jany“. „Letošní Mámení se už dostalo na špici toho, co se dá v komorním prostředí malého Brandýsa udělat. Z úst různých návštěvníků zaznělo, že už to není lokální záležitost, má kvalitu takovou, že se může konat kdekoli. Například páteční večerní ´soaré s undergroundem´ bylo hrozně krásné a živé, to jsou momenty, kdy se skutečně potkává hudba, výtvarné umění a literatura,“ uvedl galerista a mecenáš Karel Babíček.

„Člověk má skoro strach, aby nezabloudil. Úžasné je to tady hlavně pro děti, které se tady vyřádí,“ komentoval další atrakci Mámení Petr Konyarik z Děčína. Bylo jí bludiště, v němž děti dlouho bloudily ve snaze přinést do jeho středu malované oblázky. „Loni jsme zažehnávali České dráhy, aby nám to tady v budoucnu nezničily, letos zažehnáváme velkou vodu z Orlice, aby nepřišla, protože s ní chodí plevel, který se v labyrintu uchytí a členové sdružení mají víc práce,“ s úsměvem poznamenala Vlaďka Matějková, „mistrová“ dětské výtvarné dílny.

Děti si přišly na své i při skvělém divadle u kostela. „Po pěti letech bezvadného počasí jsme kvůli dešti museli přesunout hudební program z náměstí do evangelického kostela a to s sebou neslo řadu problémů. Pro mě byla největší zážitkem kapela Stan the Man a páteční Magorovo autorské čtení. Příští Mámení bychom rádi spojili s trvalým otevřením labyrintu veřejnosti,“ konstatoval Ivan Truhlička, předseda pořádajícího spolku Brandýs ve světě.