Serpentinami pod Andrlovým chlumem se svižně pohybuje pestrobarevný průvod mužů a žen. Kousek za nimi táhne dvojice volů velký povoz, vše provází zpěv a tanec a projíždějící řidiči se musí na chvilku obrnit trpělivostí. Na dožínkový průvod to na sklonku července moc nevypadá, bližší pohled však prozradí více. Do Ústí nad Orlicí míří ve středu dvě hodiny po poledni mírový průvod Padayatra a zpěv mahámantry Hare Krišna jasně prozrazuje jeho strůjce.

Začátek v Poličce, konec v Damníkově

Za světový mír pochodují letos krišnovci už od 21. července, kdy jejich „mise“ odstartovala z Poličky. Postupně navštívili Sebranice, Dolní Újezd, Litomyšl, do Ústí nad Orlicí vedla jejich cesta ze Sloupnice. Poněkud nevšednímu „puťáku“ ovšem není zdaleka konec, účastníci patnácté české Padayatry nejsou ještě ani v polovině! Čeká je dalších šest zastávek, ta poslední 6. a 7. srpna v Damníkově. „Náladu máme ale výbornou, kondici dobrou,“ pochvaluje si v areálu ústeckoorlického gymnázia Petr Nedbal, který za zdárný průběh akce zodpovídá.

Nejvíce zabrat tak dostává dvojice volů s Kršnovy farmy poblíž Benešova, která více než dva týdny táhne pojízdný chrám. „I oni jsou na tom velice dobře. Vůl je určen k těžké práci na poli a má spoustu energie, když může od rána do večera pracovat, je spokojený a šťastný. Není tak svalnatý proto, abychom ho zabili a snědli,“ připomíná skutečnost, že zvířata nemají v jídelníčku členů hnutí Hare Krišna co pohledávat.

Padayatru jde letos v průměru pětadvacet účastníků, kteří se průběžně obměňují. Kromě Čechů také zájemci z Itálie, Chorvatska a dokonce i jeden Ind. Petr Nedbal, náboženským jménem Muni Priya dás, je jedním z těch, kteří tráví na cestách celých osmnáct dní. A zatím si krajinu a obyvatele Svitavska a Orlickoústecka pochvaluje. „Je to jeden z nejkrásnějších koutů republiky, kudy jsme kdy šli, a to mám za sebou už nějakých osm ročníků pochodu. Překrásná krajina, osobní a srdeční lidé. O naše večerní kulturní programy je dost velký zájem,“ hodnotí po devíti dnech.

O starobylou nauku mají lidé zájem

Jeho slova potvrzuje skutečnost, že sto padesát návštěvníků není letos na krišnovských setkáních žádnou výjimkou. Exotická hudba, tanec, divadlo nebo kuchyně, to vše podněcuje zvědavost kolemjdoucích. „V posledních letech jsme neměli nikde plno jako tady. Třeba v Litomyšli byla ze sto padesáti návštěvníků dobrá polovina dětí. Nabízíme pěknou a kvalitní kulturu, lidé mohou přijít na jiné myšlenky, vytrhnout se z atmosféry všedního dne,“ míní vedoucí pochodu, sedmačtyřicetiletý Prostějovák, a dodává: „Možná nás berou jako určitou raritu, ale já vidím jejich zaujetí.“
Zájem o nauku vycházejí z indických tradic byl patrný také včera na ústeckoorlickém Mírovém náměstí, kde zněla mahámantra Hare Krišna od osmnácti hodin.

O historii hnutí a pochodu Padayatra

Kde se vlastně vzalo hnutí Hare Krišna, jinak též Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny, jež má v České republice necelou pětistovku aktivních členů? Jeho počátky spadají možná trochu překvapivě nikoliv do Indie, ale Spojených států amerických, kde je roku 1966 založil kalkatský rodák Svámí Prabhupáda. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let bylo výrazně spjato s generací hippies a postupně se rozšířilo do celého světa.

Neméně zajímavá je ovšem i historie mírového pochodu. „V Česku jdeme letos patnáctý ročník, kterým předcházela evropská Padayatra z Belfastu do Moskvy. Jejím hlavním organizátorem byl pro zajímavost také Čech,“ přibližuje Petr Nedbal unikátní cestu napříč celou Evropou, která začala v Severním Irsku roku 1989 a trvala dalších deset let.

JAN POKORNÝ