Když vstupuji dovnitř, do rukou se mi dostávají speciální "hudbopomáhací" noviny, ze kterých se dozvídám, že v letošním roce organizátoři podporují šestnáctiletá handicapovaná dvojčata Honzíka a Ráďu. Návštěvníci mají před začátkem koncertu čas prohlédnout si panely s názvem "Jak se šije festival", které představují celý organizační tým a všechny podpořené rodiny. Lidé tak ve volném čase studují články a prohlížejí si fotografie z příprav festivalu. Ti odvážnější také nechávají krátké vzkazy pro Hudbu.

Návštěvníci v sále se také navzájem chlubí svými žluto-modrými tričky s logem festivalu, plackami a především novými zářivými pomáhacími ponožkami s názvem "srdcožky". Všichni čekají, až koncert konečně vypukne a atmosféra začíná být napjatá. Na pódium pak konečně vybíhá skupinka lidí. „Dobrý večer přátelé! Začíná jedenáctý ročník benefičního festivalu Hudba pomáhá. Letos podporujeme Honzíka a Ráďu Jiskrovi z Dolního Újezdu. Pojďme si teď společně všichni užít první koncert,“ zahajuje večer Karel Telecký, jeden z organizátorů festivalu.

Pak už pódium patří skupině Dědovy blechy, která předskakuje hlavní hvězdě večera. Na bubny zde mimochodem hraje zakladatel festivalu Hudba pomáhá Vojtěch Sedláček. Kapela střídá jednu rychlou písničku za druhou a nenechá návštěvníky ani na chvíli vydechnout. Všichni vesele tančí a užívají si koncert.

Když skupina zahraje poslední píseň a opouští sál, na pódiu se objevuje celá rodina Jiskrových. Lidé jsou nadšení, když poprvé spatří chlapce, kterým letos festival pomáhá, a celou dobu tleskají. Kluci jsou zpočátku nervózní, protože v sále se tísní více než 350 diváků. Ráďovi se moc nelíbí hluk všude kolem něj, ale nakonec se oba chlapci usmívají.

Maminka Věra Jiskrová postupně kluky představuje. Poté návštěvníkům vypráví o tom, v čem je život se dvěma handicapovanými dětmi náročný, jaké je jejich postižení a co se jim vlastně přihodilo. „Kluci se narodili předčasně v 27. týdnu a oba trpí dětskou mozkovou obrnou. Teď na celou situaci vzpomínáme s odstupem, ale bylo to náročné. Člověk v sobě musí najít určitou vnitřní sílu a říct si, že když kluci statečně bojují, tak my musíme taky,“ říká dojatě. Tatínek následně popisuje, že z výtěžku koncertů chtějí zakoupit přístroj s názvem Motomed, který pomůže chlapcům s rehabilitací.

Ke slovu se poté dostává také sestra postižených chlapců, které prý doma s oblibou říkají Ajka. Vypráví o jednom z nejlepší zážitků ze života s Ráďou a Honzíkem: „Devět let jsem si přála sourozence. Chtěla jsem hlavně, aby to byli bráchové, aby mě mohli chránit. Největší zážitek pro mě proto byl, když mamka kluky dovezla z porodnice a mohla jsem si je poprvé pochovat. Předtím jsem je totiž vídala jen v inkubátoru.“

Na pódiu se nakonec objevuje také Michal Hrůza. „Mám radost, že tu všichni dneska můžeme být a že mohu zahrát pro rodinu Jiskrových. Společně se nám pro kluky podařilo vybrat neskutečných 80 000 korun,“ volá s úsměvem, zatímco dojaté rodině předává šek.

Poté už na pódium vbíhá celá Kapela Hrůzy, sál rozeznívají první tóny a koncert začíná. Návštěvníci hlasitě tleskají, tančí do rytmu a zpívají společně s Michalem Hrůzou. Zaznívají nejnovější skladby, ale kapela nezapomíná ani na oblíbené hity z předchozích let. Ráďovi velký hluk vadí, a tak raději zůstává se sestrou ve vedlejším sále, ale Honzík s rodiči na chodbě nadšeně poslouchá koncert, usmívá se a přikyvuje.

Celý večer ale utíká příliš rychle a zanedlouho se již Michal Hrůza loučí. Návštěvníci dlouho tleskají a vyslouží si tak ještě tři přídavky. Pak už ale hudebníci z pódia mizí a loučí se i organizační tým: „Děkujeme přátelé. Koncert jsme si s vámi moc užili a doufáme, že zachováte festivalu přízeň i v budoucnu. Mějte se krásně a sejdeme se společně na dalším koncertě!“   (bko)