Josef Jan Kopecký, člen českotřebovského divadelního spolku Triarius, se dočkal během čtyřdenního trutnovského festivalu své velké chvíle. Společně se svým kolegou z divadla Exil Alešem Dvořákem předvedli početnému publiku jednoaktovku Audience „náčelníka Trutnova“ Václava Havla. Na bezprostřední dojmy jsme se zeptali Josefa Jana Kopeckého, toho večera Ferdinanda Vaňka, krátce po úspěšném sobotním představení…


Na pódium „pub stage“ jste nastoupili krátce po besedě s exprezidentem a autorem Audience Václavem Havlem, to musí být asi velká čest…
Každopádně. Nápad vzešel od Franty Stárka alias Čuňase, který nám Audienci uváděl už na premiéře v Pardubicích i ve Třebové. Přišel s tím, že by bylo zajímavé odehrát audienci i v Trutnově. To, že bude během hry přítomen i Václav Havel, jsme se dověděli až poté, ale jeli jsme tam s tím, že tam bude.


Kolik repríz jste už s Audiencí absolvovali?
Byla to, nevím to přesně z hlavy, tuším šestnáctá repríza. To už většinou jsme ve stádiu, kdy se nenervujeme, hra je usazená, zaběhnutá, jede. Musím říct, že takové nervy, jako jsme měli v Trutnově, jsme nikdy předtím neměli.


Mám tomu rozumět tak, že přítomnost autora a domácího publika (když hra se odehrává v trutnovském pivovaru pozn. redakce), svazuje nohy?
Určitě! Nervozita patří ke každému představení, když chceme, aby byli lidé spokojení. Ale tady to bylo fakt hodně. Nervozita byla o to větší, že šlo o čistě hudební festival, měli jsme strach, aby na nás přišli, navíc byl problém se zvukem. Řešili jsme na místě, jak přeřvat okolní pódia.


Zdržel jste na festivalu celé čtyři dny?
Ano, samozřejmě…


Jak byste tedy popsal dojmy z tohoto podniku? Vnímal jste atmosféru a lidi kolem?
Moje hodnocení festivalu? Jsem z toho nadšen, i když na mě, pravda, trochu moc lidí. Na druhou stranu, super nálada a atmosféra. Mluvil jsem s pořadatelem Martinem Věchetem, říkal mi, že tenhle festival je specifický třeba tím, že když někdo do jiného vrazí, tak se mu omluví. Tomu jsem se usmál, ale po čtyřech dnech strávených v Trutnově musím konstatovat, byla to pravda. Úžasní lidé a atmosféra, škoda sobotního večera a neděle, že nevydrželo počasí. Ale za sebe jsem nadšen…


Vraťme se zpět k Audienci, měl jste možnost přímo se setkat s Václavem Havlem, prohodit pár vět?
Ano. Před námi měl hodinu a půl debatu, potom jsme nastoupili my s tím, že jsme na úvod pustili film o StB. Pan Havel tam seděl, potom odběhl na přímý vstup do České televize, pak se vrátil na Audienci. Mluvil s námi ale ještě před tím, než jsme šli na jeviště. Z Audience viděl asi čtyřicet minut představení. Po konci za námi přišel do zákulisí a půlhodinku jsme spolu strávili ve velmi příjemné diskuzi. Je to úžasný pán…


A o čem se baví mladý divadelník se světoznámým autorem a bývalým prezidentem republiky?
Nejvíce o divadlu. Jak často hrajeme, co máme na repertoáru. Hned v úvodu nám řekl, že je vždy překvapen pokaždé, když se někdo jeho hry naučí.


Ale absurdní drama Václava Havla se přeci vyznačuje častým opakováním vět a situací, nebo se pletu?
Jasně. Oba dva jsme věděli, že pan Havel text zná a že to někde třeba nebylo stoprocentní…


Nechci ve vašem případě mluvit o nějakém vrcholu, ale hrát před početný publikem, na velkém festivalu a před zraky autora, to musí být úžasné…
Jo, určitě. Tahle sezona byla hodně úspěšná, vystoupili jsme na akcích jako Mezi ploty a Trutnov, zahráli jsme si na Slovenku, v Itálii, dostali jsme pozvánku do Vídně. Hrát pro 500 lidí a před dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem, pro mě je to můj nejsilnější divadelní zážitek!

Jan Pokorný