Co na tom, že první ze tří dnů festivalu Jam Rock propršel a louky pod rozhlednou Rozálka připomínaly spíše rýžová pole? Fanoušci vyprovázejí potleskem lídra dnes už legendární „pubrockové“ skupiny Tři Sestry Lou Fanánka Hagena, který po hodinovém koncertu vypadá, že by před čtyřtisícový dav předstoupil s chutí znovu. „Rozhovor? Jasný, pojď sem, můžem klidně tady,“ přijímá bez váhání mou nabídku a zároveň řeší problém „jak mu říkat“. Občanské jméno František Moravec pro tentokrát zůstane za kulisami.

Zima, déšť a bahno jak na Woodstocku. Překvapilo vás dnes večer ještě něco dalšího?
Překvapilo mě, kolik je tady fandů. Jednak je čtvrtek, lidi chodí do školy a ještě nemají prázdniny. Čekal jsem na zahájení tak pět set. O počasí vůbec nemluvím. I kdyby bylo krásně, tak bych jich nečekal tolik, ještě v tomhle hnusu! (směje se) To je obdivuhodný.

Útěchou pro fanoušky může být předpověď na pátek a sobotu, a tak se jim odolnost možná vyplatí.
Už se otepluje, v pátek bude hezky a v sobotu ještě víc. Přeju všem, aby jim to dopadlo! Že nás přišlo podpořit tolik fanoušků, je výborný. Oni se tváří, jakoby nic. Okolo mě je pět, deset centimetrů bahna, oranice. Za mnou stojí auto, které vyjede, když bude sucho, možná v červenci.

Tři Sestry v programu Jam Rocku byly pro mnohé překvapením. Vy totiž jezdíte spíš vlastní šňůry než velké festivaly. Co rozhodlo pro Žamberk?

Ono to vyšlo tak, že máme čtvrtky docela volný. Výjimkou je náš festival Keltská noc, občas jedeme na Rock for people, tentokrát ale nebudeme. Turné jezdíme skoro důsledně pátek, sobota, takže nám čtvrtek nenarušil harmonogram.

Hodinu na pódiu v Žamberku jste vyplnili spíše osvědčenými písničkami a z nové desky zazněla jen titulní skladba Lázničky, proč?

Tenhle set byl kratší, normálně hrajeme kolem dvou hodin. Z třiceti pěti písniček máme šest až sedm lázničkovkých. Do hodiny je lepší dát ty provařený, lidi na ně čekají.

Pětadvacáté výročí skupiny slavíte, jak jinak, opět sérií koncertů. Jsou Sestry pořád ve formě a co se za čtvrtstoletí existence změnilo?
Pětaosmdesát se počítá jako zakládající rok, kdy Sestry vznikly, a já jsem tam s inženýrem Magorem poslední, cítíme se jako otcové zakladatelé. Změnila se spousta věcí. Na pódiu je nás teď osm, skoro všichni přišli až v letech pozdějších. S touhle partou to ale funguje výborně. Samozřejmě došlo k posunu k určité zodpovědnosti, profesionalitě i tím, že chodí víc lidí a hrajeme za víc peněz.

V čem se projevuje taková profesionalita? Zní to skoro jako nadávka.

Samozřejmě je to jinak než dřív. Tím, že v tom nebyly žádné peníze, nebyla ani zodpovědnost. Mohli jsme se vys… na koncert a ztratili jsme co? (směje se) Maximálně sto korun za pivo nebo buřtěnku. Teď už to prostě nejde! Hororová je představa, že člověk někam nepřijede nebo něco zkazí. To nepřipadá v úvahu.

Když jsme u té stovky na pivo, o Sestrách se ví, že to žádný soubor abstinentů nikdy nebyl. Zůstala kapele chuť na pivo i po pětadvaceti letech?

Jó, to je hlavní! Provází nás to všechny.

Zastavím se také u poslední desky Lázničky. Zaujalo mne, že jste šestnáct písniček vybírali z celkového počtu třiceti. Ty ostatní jsou už „v koši“, nebo jejich čas ještě přijde?
Některý jsou tak blbý, že se vyhodily na věky věků! Deset dobrých ze čtrnácti, co zbyly, se ještě určitě objeví. Dva nebo tři kousky mám nahrané se skupinou Synové výčepu, chtěli bychom udělat speciální společnou desku.

Texty skupiny jsou jednou velkou inspirací životem. Tak si říkám, jestli jste třeba běhali „naostro“, jak jste i na Jam Rocku zpívali v písničce Adamiti v Londýně. K něčemu podobnému opravdu došlo?
To se fakt stalo! Se Zdenálem a Vránou jsme v roce 2007 pili na cestě z Manchesteru a když jsme dali asi čtvrtou lahev vodky, vyšli jsme do naha na předměstí Londýna.

Ale v Toweru jste neskončili, viďte.
Naštěstí, ale to byla velká klika. A to nám ještě během cesty z Manchesteru vyprávěl Vrána historku o Robinsonovi, z toho vznikla další písnička na desku. Z jedné cesty jsme vytěžili hned dva texty! (směje se) Čerpáme hodně ze života, spoustu si toho ovšem vymyslím, říkám si: co by se stalo, kdyby…

Obligátní dotaz, co budou dělat Tři Sestry večer po žamberském koncertu?

Dneska večer ještě něco vypijeme. V Petrovicích to vypadá krásně, myslím, že si tam dáme lecjakou stopičku.

A výhled na další dny?
V pátek večer hrajeme ve Veveří u Brna, pak máme ještě další koncert v sobotu. Dvacátého června letím na deset dní do Maroka s Noidem a Zounarem. Oni na motorkách, já na čtyřkolce, bude to taková offroadová dovolená.

JAN POKORNÝ