Zpěvák a kytarista Michal Malátný však před koncertem nebyl v nejlepší kondici. „Je mi blbě. Mám horečku, celou noc jsem měl zimnici, a jsem narvanej práškama. Ale to zvládneme, lidi nic nepoznají,“ tvrdil muzikant.


Slyšel jsem, že chcete natáčet klip.

Jasně. Dali jsme dohromady asi osm kámošů, kterým jsme dali kamery, a zkusíme natočit song Slovní pyrotechnika.

Zůstanete na festivalu kvůli některé kapele?
Bohužel nemůžeme. Ještě večer hrajeme ve Varech, takže to bude opravdu náročný den. Ale už jsem zvládl horší věci. Dobře to dopadne.

Co je jinak u kapely nového?
Kromě turné jsme měli soustředění, kde jsme vypili asi dva hektolitry vína a u toho složili pár písniček na novou desku. Letos asi nebude, ale není kam spěchat. Čekal jsem, že z nás polezou smutný písničky, ale bylo to naopak. Hráli jsme jeden nářez za druhým, takže se na to těším.

Čekal jste smutnou náladu kvůli loňské smrti bubeníka Pavla Grohmana?
Přesně tak. Pro mě to byla obrovská změna. Nikdy od páté třídy základní školy jsem nehrál s jiným bubeníkem. Celých 25 let jsme dělali muziku spolu a kolem se měnili lidi. A najednou jako kdyby mě byla jen půlka. Naštěstí jsme se po pauze sešli rovnou ve studiu při natáčení muziky k Autopohádkám, takže nebyl čas truchlit.

Přišla chvíle, kdy jste to chtěli s kapelou zabalit?

Nikdo neměl takové úmysly. Kdybychom přestali, tak se asi nejspíš užereme. Spíš jsme mezi natáčením řešili, jakým způsobem budeme pokračovat.
Koho napadlo oslovit Davida Kollera před podzimní šňůrou?
Naše holky. My k němu máme respekt. Moc nám to pomohlo se vrátit. Podzimní turné bylo nakonec paradoxně jedno z nejlepších, které jsme kdy odehráli.

Pavel byl motorem Chinaski. Převzal jste tuhle roli vy?
Já na to nemám náturu. Nedovedu lidi komandovat. Až teď jsme navíc zjistili, co všechno Hroch pro kapelu dělal. Dohodli jsme se, že si to rozdělíme. Kapelníkem se papírově stal kytarista Franta. Učíme se za chodu.

Jaký je nový bubeník Ota Petřina?

Je mladej, což je strašná výhoda. Vyrostl na jiných kapelách. Je to thajský boxer a má neskutečnou ránu. Na začátku jsem byl skeptickej, ale stále se lepší. Cítím za sebou velkou jistotu. Navíc má buldočí povahu.

Zakázali jste mu box?
Vůbec ne. Ale dobře ví, že když si dá zápas, po kterým se měsíc nemůže hejbat, tak to nejde. Takže to asi omezil.

Na konci roku 2008 přišla sladká tečka v podobě mnoha cen.

Ceny se mají rozdávat ve sportu, kde je jasné, kdo je vítěz. Jak to někdo může porovnávat v muzice? To je jako kdyby se udělovaly ceny malířům podle toho, kdo nakreslil nejhezčí obraz. Vážíme si pouze cen od fanoušků.

Letos jste jel Rallye Dakar. Jaká byla vaše funkce?

Asistent kameramana. Nosil jsem mu stativ. Řízení auta moc nemusím, ale lákala mě Jižní Amerika. Předčilo to všechna moje očekávání. Byl to fantastický zážitek. Přivezl jsem deset tisíc fotek.

Jaký byl nejhezčí zážitek?
Byly jich mraky. Úplně mě dostaly Andy. Nebo spaní pod širákem v poušti, která je nejsušším místě na světě.

Změnila tahle zkušenost váš pohled na motoristický sport?

Docela jo. Začal jsem ty kluky brát vážně. I když to jsou blázni, protože tohle by nemohli dělat normální lidi.

Dal byste si to znovu?

Okamžitě. Ale v Africe, která není tak civilizovaná.

Kompletní rozhovor a další foto najdete na:
hradecky.denik.cz/chinaski